Nejvyšší kontrolní úřad

Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ) navazuje svou činností na instituce fungující již od 18. století. Od roku 1761 působila na území Habsburské monarchie Dvorská účetní komora, která byla několikrát reformována, roku 1866 byl pak v Rakousku zřízen Nejvyšší účetní dvůr podřízený přímo panovníkovi. Po osamostatnění Československa vznikl Nejvyšší účetní kontrolní úřad, který působil i po válce. V 50. letech 20. století zmizel podstatný znak nezávislosti a Nejvyšší účetní kontrolní úřad nahradilo Ministerstvo státní kontroly. V nynější podobě je Nejvyšší kontrolní úřad zakotven v Ústavě, v samostatné hlavě páté, a zákonem č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.

Úkolem Nejvyššího kontrolního úřadu je dohlížet zejména na organizační složky státu a státní organizace, aby hospodárně a účelně nakládaly se státním majetkem, kontrolovat zadávání státních zakázek a dohlížet na plnění státního rozpočtu. V čele NKÚ stojí prezident a viceprezident, oba jmenuje prezident republiky na návrh Poslanecké sněmovny a oba jsou součástí Kolegia, jehož dalších patnáct členů volí Poslanecká sněmovna. Funkční období prezidenta a viceprezidenta je devět let, ostatní členové Kolegia jsou voleni bez časového omezení působnosti, maximálně však do dosažení 65 let věku. Sídlem úřadu je Praha.

 

PAVLÍČEK, Václav, Ján GRONSKÝ, Jiří HŘEBEJK, et al. Ústavní právo a státověda. II. díl, Ústavní právo České republiky. 2. aktualizované vydání. Praha: Leges, 2015. Student. ISBN 978-80-7502-084-0.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.
Zákon č. 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu.