Panelová sídliště

Fenoménem zprůmyslněné bytové výstavby v socialistickém Československu byla panelová sídliště. Byl to druh masové bytové výstavby z prefabrikovaných železobetonových panelových dílů, které se zprvu montovaly na zděné či skeletové konstrukce a následně byly stavěny v celopanelové technologii. Jako nástroj řešení nedostatku bytů byly budovány prakticky v každém městě republiky. Do pádu komunistického režimu bylo postaveno více než 82 000 panelových domů různých typů.

Prototyp prvního panelového domu G 40 plně prefabrikované montované konstrukce byl postaven v Gottwaldově, dnešním Zlíně (1954). Významnou památkou je tzv. Koldům v Litvínově (1948–1958), tedy kolektivní dům se sdíleným zázemím. Experimentální bytové stavby, inspirované skandinávskou bytovou estetikou, vznikly na pražském sídlišti Solidarita (1947–1949), ceněná byla i bruselským stylem ovlivněná sídliště Invalidovna (1960–1967) a Ďáblice (1966–1975) s řadou netradičních detailů. Mimořádnými solitéry byly také bytový dům Wolkerova v Liberci (1968–1974) nebo družstevní sídliště na Svatém Kopečku u Olomouce (1968–1972). Za urbanisticky nejlépe hodnocený panelový soubor v České republice je považováno sídliště Lesná v Brně (1962–1970), koncipované v souladu s okolní přírodou a terénem.

Zejména v 70. a 80 letech se architekti museli podřizovat monopolním dodavatelským firmám a státním podnikům, které upřednostňovaly stavbu velkého množství bytů z prefabrikovaných segmentů za nízké náklady před technologicky náročnější atypickou výstavbou. Byly postaveny rozsáhlé technokratické celky jako Jižní Město v Praze (1971–1988), Brno-Bohunice (1972–1986) či Lazce v Olomouci (1978–1985). Standardem normalizační éry se stalo tzv. Husákovo 3 + 1, typizovaný třípokojový byt nevariabilní dispozice s umakartovým bytovým jádrem, komprimovaným celkem sanitárního zařízení a kuchyně. Vzhledem k potřebě individualizovat unifikovaný prostor ale narůstal fenomén kutilství a zabydlování.

Paneláky symbolizovaly šedou odosobněnost velkoměsta a stísněné podmínky života v nich daly vzniknout nelichotivé přezdívce králíkárny. Reflexí tohoto neutěšeného stavu je filmová satira režisérky Věry Chytilové Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979).

Zejména po sametové revoluci se ozývaly hlasy zasazující se o jejich bourání, nicméně v průběhu 90. let byla většina panelových sídlišť privatizována a následně prošla spontánní, mnohdy značně kreativní revitalizací. V panelových bytech, jichž je v ČR více než 1,2 mil., dodnes bydlí více než čtvrtina obyvatel.

 

HUBATOVÁ-VACKOVÁ, Lada, ed. a ŘÍHA, Cyril, ed. Husákovo 3 + 1: bytová kultura 70. let. Vydání druhé. Praha: VŠUP, 2018. 366 stran. ISBN 978-80-87989-65-4.
KORYČÁNEK, Rostislav, ed. Paneland: největší československý experiment = Czechoslovakia's great housing experiment. Překlad Irma Charvátová a Tony Long. Vydání první. V Brně: Moravská galerie, 2017. 237 stran. ISBN 978-80-7027-312-8.
MAŇÁK, Vratislav. Panelstory - Lovestory. Nedoceněná sídliště jsou fenoménem svého druhu. In. českátelevize.cz [online].
22. 10. 2017 [cit. 20.3. 2020]. Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/kultura/2272960-panelstory-lovestory-nedocenena-sidliste-jsou-fenomenem-sveho-druhu.
SKŘIVÁNKOVÁ, Lucie, ed. et al. Paneláci. 1, Padesát sídlišť v českých zemích: kritický katalog k cyklu výstav Příběh paneláku. Vydání první. V Praze: Uměleckoprůmyslové museum, 2016. 463 stran. ISBN 978-80-7101-161-3.
SKŘIVÁNKOVÁ, Lucie, ed. et al. Paneláci. 2, Historie sídlišť v českých zemích 1945-1989: kritický katalog k výstavě Bydliště - panelové sídliště: plány, realizace, bydlení 1945-1989. Vydání první. V Praze: Uměleckoprůmyslové museum, 2017. 350 stran. ISBN 978-80-7101-169-9.
Panelová sídliště v ČR [online]. Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 17. listopadu 2, 110 00 Praha 1 © 2017 [cit. 16. 5. 2020]. Dostupné z: http://panelaci.cz.