Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Pražský lingvistický kroužek

Pražský lingvistický kroužek

Jazykovědný spolek založený v meziválečném období, jehož mezinárodní přínos přesáhl pole lingvistiky do celé řady dalších, zejména humanitních věd. Jeho práce ze sémiotiky, jazykové kultury, estetiky a filosofie přispěly k rozvoji funkční jazykovědy a strukturalismu.


Autor: Josef Mirovský.
Podrobné informace

Pražský lingvistický kroužek (též pražská škola) byl oficiálně založen roku 1930, neformálně však u jeho zrodu stáli již roku 1926 Vilém Mathesius (následně dlouholetý předseda), Bohuslav Havránek, Roman Jakobson, Jan Rypka a Bohumil Trnka. Kromě českých osobností byly jeho výraznými tvářemi také ruští a ukrajinští emigranti. Program zformulovali v roce 1929 Roman Jakobson, Bohuslav Havránek, Jan Mukařovský a další pod názvem Teze Pražského lingvistického kroužku. Začalo též vycházet periodikum Travaux du Cercle Linguistique de Prague, jež nepravidelně vychází v obnovené podobě i dnes. Dominantním jazykem prací je dodnes francouzština, již od počátku členové sporadicky publikovali také v němčině a časem i anglicky, čímž se jejich myšlenkám dostalo zahraničního ohlasu.

Roku 1930 Pražský lingvistický kroužek uspořádal v Praze mezinárodní fonologickou konferenci, na níž padl návrh koncepce jednotné fonologické terminologie – ustanovil pojmy jako jsou opozice či příznakovost. U této příležitosti byla též založena Mezinárodní fonologická asociace, v jejímž čele stanul Nikolaj Trubeckoj. Od roku 1935 až dodnes vychází orgán Kroužku – dodnes středoevropsky významný časopis Slovo a slovesnost, v němž od začátku publikovaly osobnosti jako František Xaver Šalda či Karel Čapek. Kroužek se rozpadl po roce 1950 a jeho místo částečně zaujalo Jazykovědné sdružení a Kruh moderních filologů. Obnoven byl roku 1990 Oldřichem Leškou.

Pražský lingvistický kroužek významně přispěl metodice nejen jazykovědných či estetických disciplín, ale též etnografii. Jeho členové vypracovali metodiku funkční lingvistiky a pražská škola se tak zařadila mezi významná centra strukturalismu. Jazyk zkoumali v jeho společenském přesahu, rozpracovali jazykové funkce a komunikační situaci, také funkční styly a věnovali se též jazykové kultuře. Synchronní popis jazyka začali vnímat dynamicky. Škola dosáhla značného ohlasu u zahraničních lingvistů – v Nizozemsku, Velké Británii či v USA (ovlivnila např. Noama Chomského).

Použité zdroje
http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=5385 - zde není uveden autor
HŮRKOVÁ, Jiřina. Pražský lingvistický kroužek. In: encyklopedie.soc.cas.cz [online]. 2. 3. 2018 [cit. 4.7.2020]. Dostupné z: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Pra%C5%BEsk%C3%BD_lingvistick%C3%BD_krou%C5%BEek.
POSPÍŠILOVÁ, Tereza. Pražský lingvistický kroužek a jeho role v dějinách lingvistiky. Olomouc, 2009. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci. Cyrilometodějská teologická fakulta. Vedoucí práce Lenka ZAJÍCOVÁ.
Pražský lingvistický kroužek [online]. PLK: ©2020 [cit. 4.7.2020]. Dostupné z: http://cercledeprague.org/.
Slovo a slovesnost [online]. Slovo a slovesnost: ©2011 [cit. 4.7.2020]. Dostupné z: http://sas.ujc.cas.cz/.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.