*4. 10. 1867 Praha – †9. 3. 1941 Berlín, Německo
JUDr. Přemysl Šámal se narodil v Praze do dobře situované pražské měšťanské rodiny. Po studiu na pražské právnické fakultě se stal advokátem a aktivně se zapojil do českého veřejného života. Mnoho let působil v ústředí Matice školské, v Muzeu Království českého a v Matici české a angažoval se v podpoře českého menšinového školství. Byl aktivním členem České strany pokrokové. V době první světové války ve své kanceláři a v bytě ve Vodičkově ulici 15 (bydlel ve druhém patře v komplexu Hlávkových domů) organizoval protihabsburský odboj. Svou činností spojoval domácí odboj se zahraniční akcí prof. Masaryka a dr. Beneše. Jako právník zastupoval i persekvované osobnosti a jejich rodiny. Jeho odbojová činnost v Maffii nebyla nikdy rakousko-uherskou policií odhalena. Svou prací se výrazně zasloužil o vznik samostatného Československa. V říjnu 1918 jako člen delegace domácí politické reprezentace odjel na jednání s Edvardem Benešem do Ženevy a jen tato okolnost zabránila tomu, že se nestal jedním z „Mužů 28. října“.
Po vzniku republiky se Šámal ujal vedení správy hlavního města Prahy (stal se tak fakticky pražským primátorem – tato funkce ale nebyla ještě ustanovena). Stal se i poslancem Revolučního národního shromáždění. V roce 1919 přijal nabídku prezidenta Masaryka, aby se stal přednostou jeho kanceláře. Šámal proto rezignoval na poslanecký mandát a funkci pražského starosty. Šámalovou zásluhou se Kancelář prezidenta republiky stala významnou institucí nové republiky. Šámal totiž dokázal svým jednáním sjednocovat názorové protivníky a přispíval tak ke stabilizaci československého politického systému. Zároveň přispíval i k upevňování Masarykovy autority a respektu k funkci prezidenta republiky. Vliv, který na Masaryka uplatňoval pomocí své kanceláře, byl značný a ve své době i později představoval předmět debat. Podle některých autorů pomáhal udržovat působení Masarykovy autority a jím reprezentovaných ideálů a představoval stabilizující prvek. Podle jiných „Hrad“ tvořil vlivovou síť, která skrytě vstupovala do politiky bez demokratické legitimity toho druhu, jaký měly politické strany (za první republiky tuto kritiku formulovali především nacionalisté jako Kramář, Dyk či Machar, po roce 1989 historik Antonín Klimek).
Funkci kancléře prezidenta republiky vykonával i v době, kdy prezidentský úřad zastával dr. Edvard Beneš. Po jeho abdikaci v roce 1938 a zvolení JUDr. Emila Háchy prezidentem Šámal na svou funkci rezignoval.
Po začátku 2. světové války stál v čele odbojové organizace Politické ústředí a aktivně se zapojil do protinacistického odboje (měl krycí jméno Oráč). 27. ledna 1940 byl zatčen gestapem a po výsleších uvězněn v berlínské věznici Alt-Moabit. V Berlíně také na následky výslechů a věznění ve věku 73 let zemřel. Zatčen byl také jeho syn a v roce 1942 popraven, Šámalova vnoučata byla předána do německých rodin na poněmčení.
Po roce 1948 bylo Šámalovo jméno režimu nepohodlné a jeho nesporné zásluhy o Československou republiku i účast v obojím odboji měly být zapomenuty. V roce 1992 byl in memoriam vyznamenán Řádem Tomáše Garrigua Masaryka I. stupně. A až v dubnu 2019 byla na nádvoří Hlávkových domů ve Vodičkově ulici v Praze zásluhou Hlávkovy nadace odhalena pamětní deska připomínající zásluhy Přemysla Šámala o český národ a demokracii.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
