Slávy dcera

Ján Kollár (1793–1852) roku 1824 vydal básnické dílo s názvem Slávy dcera (tj. „dcera bohyně Slovanstva“). Lyrický hrdina básně putuje slovanským světem v krajinách kolem řeky Sály (kde kdysi sídlily slovanské kmeny, později germanizované), pozdraví Labe a svou pouť ukončí u Dunaje (podle jmen řek jsou pojmenovány jednotlivé zpěvy). Opustil v Německu milovanou dívku Minu, aby mohl plnit nadosobní životní úkol. Zároveň si však odchod od Miny vyčítá, trpí jím a stále se těší na setkání s ní. Tento básnický cestopis byl složen ze sonetů psaných slabičné přízvučným veršem. Do čela skladby postavil Kollár velký předzpěv, ve kterém velebným tónem líčí nešťastný osud Slovanů, apeluje na sebevědomí svých současníků a vůli k činu. Slávy dcera odkazuje ke světové literatuře, zvláště k sonetům Franceska Petrarcy. Základním principem „pouti“, „putování“ navazovala na největší dílo italské literatury – Božskou komedii Danta Alighieriho ze 14. století.  Kollár objevil pro českou literaturu typ nového hrdiny: lyrický mluvčí je mladý člověk trýzněný osobními touhami a omezeními, a zároveň nepoddajný, aktivní. Velký ohlas vzbudil zejména u mladých čtenářů, především studentů. Kollár se stal jejich ideálem a duchovním inspirátorem. Jeho Slávy dceru znali lidé nazpaměť, recitovala se při rozličných příležitostech.

Kollár po celý život promýšlel ideu všeslovanství (panslavismu). Neopomenul ji zdůraznit ani ve skladbě Slávy dcera, věnoval jí také rozpravu O literarnéj vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slánskými (1836). Slovany chápal jako jeden národ tvořený čtyřmi základními kmeny: českým (československým), polským, ruským a ilyrským (ten zahrnoval všechny jižní Slovany). Spojitost mezi těmito národy Kollár nacházel především ve sféře kulturní a duchovní. Projekt slovanské vzájemnosti sledoval i praktické zájmy. Počítal s tím, že knihy psané v jednotlivých slovanských jazycích najdou širší odbytiště jinde po Slovanstvu. Tento projekt „jednoho slovanského národa“ odmítl později K. Havlíček. Vývoji českého myšlení a literatury však dával kladné podněty až do 20. století. Filozofickými myšlenkami obsaženými v Kollárově díle se inspiroval ještě T. G. Masaryk ve své České otázce (1895).

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.