Václav Chochola

*30. 1. 1923 Praha – †27. 8. 2005 Praha

Václav Chochola se narodil na pražské periferii, která později utvářela jeho fotografickou poetiku. Studia na reálném gymnáziu v Praze nedokončil, protože začal fotografovat. Jeho snímky se brzy začaly objevovat v novinách. Už na počátku 40. let se rozhodl pro dráhu fotografa-reportéra. Začal proto sbírat zkušenosti v živnostenských ateliérech, kterých vystřídal několik, a nakonec se dostal do fotografické třídy Státní grafické školy na Smíchově. V té době už fotografoval pro řadu divadel a přátelil se s fotografy Karlem Ludwigem a Zdeňkem Tmejem. Roku 1943 si zařídil v Soukenické ulici na Starém Městě první obytný ateliér, kde se scházeli umělci. Účastníkem těchto schůzek byl kromě jiných i fotoreportér Karel Hájek. Důležité pro Chocholu bylo setkání s Klubem umění Mánes a Skupinou 42.

Roku 1945 fotografoval Chochola Pražské povstání a konec války. V té době získal tovaryšský list a začal pracovat jako vyučený fotograf. S nástupem komunismu se mu podařilo získat členství v nově ustanovené sekci výtvarných fotografů Svazu československých výtvarných umělců, jinak by nemohl jako fotograf působit. Roku 1950 si díky tomu mohl zřídit v prostorách bývalé chladírny (odtud pojmenování Lednice) nový ateliér v Rytířské ulici na Starém Městě. Chochola v té době fotografoval koncerty Pražského jara, balet, divadlo i různé sportovní události. Zásadní vliv na jeho další tvorbu mělo setkání s Bohumilem Hrabalem. Cestoval do Vietnamu a Paříže, podstatnou část jeho odkazu tvoří portréty výjimečných českých i světových osobností, např. Salvadora Dalího nebo Maxe Ernsta.

V lednu roku 1970 byl zatčen za fotografování hrobu Jana Palacha, držen ve vazbě a odsouzen na dva roky a k peněžitému trestu. Následně mu bylo ukradeno veškeré fotografické náčiní a dostal také výpověď z ateliéru. Poté už fotografoval minimálně, věnoval se především zpracovávání a třídění archivu.

KUNEŠ, Aleš. Václav Chochola. 1st ed. Prague: Torst, ©2003. 134 s. FotoTorst; 14. ISBN 80-7215-210-6.