Václav Havel

^*5. 10. 1936 Praha – ^†18. 12. 2011 Vlčice-Hrádeček

Václav Havel pocházel z pražské podnikatelské rodiny. Z politických důvodů mu nebylo umožněno dostudovat, a tak maturoval až po absolvování večerních kurzů pro pracující. Živil se jako jevištní technik v Divadle ABC, poté měl stejnou pozici v Divadle Na zábradlí, kde se po nějaké době získal místo asistenta režie a dramaturga. Vystudoval dramaturgii na Divadelní akademii múzických umění (DAMU) a byl činný v literárním tisku a institucích. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy a začátku „normalizace“ nesměl oficiálně publikovat a byl opakovaně vězněn. Roku 1975 spolu s Danou Horákovou založil samizdatovou Edici Expedice. V roce 1977 se stal spoluzakladatelem a jedním ze tří prvních mluvčích Charty 77. V lednu 1989 byl během tzv. Palachova týdne zatčen a posléze odsouzen k devíti měsícům odnětí svobody, v květnu však byl z výkonu trestu propuštěn. V listopadu 1989 se stal iniciátorem a spoluautorem úvodního prohlášení Občanského fóra a vedoucí osobností hnutí. Po sametové revoluci byl Havel zvolen prezidentem Československa. Když došlo k rozdělení tohoto státního útvaru, stal se (opakovaně na dvě volební období za sebou) prvním prezidentem České republiky. Po ukončení politické kariéry se vrátil k psaní a jiným tvůrčím aktivitám. Podílel se mimo jiné na založení Knihovny Václava Havla (2004).

Václav Havel se představil jako básník a esejista v rukopisném sborníku Život je všude (1956). Výrazně se však prosadil až dramatem Zahradní slavnost (1963). Ústředním tématem této absurdní komedie je vztah člověka, systému a lidské identity. Po srpnu 1968 své hry a eseje publikoval pouze v samizdatu, poprvé obvykle ve Vaculíkově Edici Petlice nebo ve vlastní Edici Expedice. Na novou politickou situaci reagoval politickou fraškou Spiklenci (1972) a adaptací Žebrácké opery (1972) Johna Gaye. V polovině 70. let se inspiroval vlastním životem nebo osudy jiných disidentů v aktovkách („vaňkovkách“ podle ústřední postavy Ferdinanda nebo Bedřicha Vaňka) Audience (1975), Vernisáž (1975) a Protest (1978). Poslední autorovou hrou je Odcházení (2007), pojednávající o korupci a síle bulvárního tisku. Havlovo dílo a životní osud představují námět řady filmových a televizních dokumentů. Podle Žebrácké opery natočil Jiří Menzel roku 1990 stejnojmenný snímek. Na základě vlastní hry natočil Václav Havel celovečerní film Odcházení (2010).

Významnou roli hrála v díle Václava Havla esejistika a publicistika. V ní se zaměřoval na divadelní, literární, kulturní a politická témata. Pravděpodobně nejznámější esej Moc bezmocných (1978) obsahuje analýzu fungování komunistického režimu a zároveň program nenásilného odporu vůči němu.

JANOUŠEK, Pavel a kol. Slovník českých spisovatelů od roku 1945. Vyd. 2. Praha: Brána, 1999. 2 sv. ISBN 80-7176-939-8.
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.