Václav, Havel a Tábor (báseň)

Skladba je protějškem básní Budyšínského rukopisu. Jejím obsahem je „trojí řeč“, spor o boží zákon. Václavova obrana Nového zákona - Kristova přikázání lásky a milosrdenství - je protikladem argumentů, jež vkládá hlasatelům svých názorů, personifikované Praze a České koruně, do úst autor básní Budyšínského rukopisu. Skladbu lze vnímat nejen jako obranou katolictví, ale i jako rozmlouváním k sobě. Básník si je sice jist vítězstvím své pravdy před tváří boží, je však zároveň postaven před realitu, že zde na zemi vítězí husité (a jak známo, vítězství bylo středověkému myšlení odrazem vůle Páně).  Není proto divu, že Václav, i když vyniká argumentační převahou, replikuje na Táborový hrdé řeči, přivlastňující husitům boží přízeň, teprve v samém závěru díla: „My bychom také...“

Od osmislabičných tirád a slavnostního tónu těchto básní se Václav, Havel a Tábor liší bezrozměrným veršem, nenuceně hovorovým stylem, lehkou ironií. Třebaže básník dává poslední slovo Václavovi, rozhovor, který trojice pocestných vede, není pouhou záminkou k tomu, deklarovat stanovisko katolické strany. Je skutečnou diskusí o principech, cílech, názorových stanoviscích a nábožensko-politické praxi „čtverého lidu“: katolíků, husitů rozdělených na pražany a tábory a obyvatel rozvráceného království toužících po míru.

HÁJEK, Miloš: Příspěvek k bádání o skladbě Václav, Havel a Tábor čili Rozmlouvání o Čechách roku 1424. In: Listy filologické / Folia philologica, Roč. 92, Čís. 2 (1969), s. 120-123.
LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.