Nejvýznamnější křesťanské svátky oslavující zmrtvýchvstání Ježíše Krista, které se těší výrazné oblibě též v oblasti lidových zvyků. Tzv. Velký pátek a Velikonoční pondělí jsou v Česku také dny pracovního klidu.
Velikonoce patří ke svátkům pohyblivým, jejich termín je vypočítáván v návaznosti na první jarní úplněk. Do pašijového týdne spadá vrchol liturgického křesťanského roku, Velký pátek, den Kristova ukřižování, Bílá sobota a Boží hod neboli Neděle zmrtvýchvstání, kdy Spasitel zvítězil nad smrtí. Název Velikonoce odkazuje na poslední zmíněnou událost, Velkou noc, noc největšího tajemství.
Geneze mnoha lidových obyčejů těchto svátků přímo nevyplývá z křesťanské liturgie. Jejich základem je lidová víra v čistý, obnovený počátek, v rituální očistu člověka, domácnosti, dvora a chlévů. Vyvolávala celý systém magických úkonů, prováděných prostřednictvím pramenité vody, nových zelených prutů, ohně, vajec nebo obřadního pečiva.
Dlouhou tradici má již ve 12. století na území dnešního Německa literárně doložený Zelený čtvrtek. Večerem tohoto dne začíná tzv. svaté třídení a zvyk obřadního umývání. Svůj název si možná získal díky paralele nového života kajícníků k přírodě, jež se na jaře znovu zazelená, ale mohlo jít také o zkomolení původního německého názvu Greindonnerstag (lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). S názvem dne jsou sladěny také tradičně podávané pokrmy z prvních zelených bylin (špenát apod.). Tento večer během mše zazní naposledy zvony, které pak podle tradice odlétají do Říma a jsou po následující dny nahrazeny hrkáním hrkaček, klepáním klepaček či řehtáním řehtaček, s nimiž chlapci ráno, v poledne a večer obcházejí vesnici. Součástí velikonočního hrkání byl obyčej pálení, později honění Jidáše, souvisící s pověrami o nevěrném Jidáši a zrádných Židech, kteří ukřižovali Krista. Z původně náboženského obřadu se stala dětská zábava, dodnes živá v některých místech východních Čech (např. v okolí Vysokého Mýta) nebo jihovýchodní Moravy (Bučovicko, Uherskohradišťsko).
Velký pátek, den pašijí (utrpení) Krista na kříži, byl spojen s mnoha pracovními zákazy. V tento den se má podle lidových představ otevírat země a mají být přístupné utajené poklady. Bílá sobota, nazývaná podle bílého roucha novokřtěnců (ve středověku obvykle dospělých pohanů), představuje přípravy na Kristovo zmrtvýchvstání a je také posledním dnem velkého půstu. Neděle čili Boží hod velikonoční uzavírá legendu o zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Dnem pracovního volna je i Velikonoční pondělí, které představuje pro nábožensky méně založené obyvatele Česka zřejmě nejaktivněji slavený svátek ze všech velikonočních dnů. Ženy a dívky jsou šlehány pomlázkami, pletenými nejčastěji z vrbového proutí, a podarují muže barvenými vejci neboli kraslicemi. Toto koledování probíhá od brzkého rána, koledníci mohou být počastováni i jinou výslužkou – jedlou (sladkosti) či tekutou (alkohol). Připravuje se zvláštní sladké pečivo ve tvaru beránka a mazanec či pokrm zvaný velikonoční nádivka. Z lokálních tradic se podnes udržela obřadní jízda na koních po osení v Lukavci u Fulneku, je však obnovována i v jiných místech.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
