Velkomoravská říše

Velkomoravská říše vznikla během první čtvrtiny 9. století poté, co zánik avarského chanátu vytvořil ve střední Evropě mocenské vakuum. Toho využil jeden z drobných moravských knížat Mojmír I., který si během první čtvrtiny 9. století podrobil ostatní moravská knížata a v roce 831 přijal pro svoji zemi křest, čímž ji zařadil do rodiny křesťanských států. Jádro Velkomoravské říše se nacházelo na území dnešní Moravy a západního Slovenska, nejvýznamnějšími centry byla opevněná hradiště Mikulčice, Staré Město, Velehrad, Nitra a řada dalších. Zde také vznikaly první křesťanské svatyně.

Hlavním soupeřem mladého státu byla sousední Východofrancká říše, jejíž vládcové opakovaně usilovali o podřízení Moravy svému vlivu. Tomu se zdejší knížata snažila bránit, jednala s intenzivní vojenskou i diplomatickou aktivitou, k níž patřila i snaha o získání vlastní církevní organizace. Ta nakonec vedla knížete Rostislava k navázání styků s Byzantskou říší, které vyústily ve vyslání bratří Cyrila a Metoděje a vznik slovanského písemnictví. Cyrilometodějská misie se řadí k nejvýznamnějším kulturním počinům 9. století. Na vrcholu moci se říše ocitla za vlády knížete Svatopluka, který během svých četných výbojů ovládl Čechy a část Panonie. Dosáhl také církevní nezávislosti, a to zřízením vlastního moravského arcibiskupství. Za Svatoplukovy vlády byl rovněž dotvořen správní systém státu založený na síti hradišť, která kontroloval kníže. Tento systém v dalších letech přejalo i České knížectví.

Moc Velkomoravské říše ukončila na počátku 10. století řada vnitropolitických konfliktů a hospodářských problémů. Definitivní konec pak přinesl vpád kočovných Maďarů, kteří v roce 906 porazili (a pravděpodobně též zabili) v bitvě poblíž Nitry knížete Mojmíra II. a jeho říši zcela vyvrátili, přestože část velkomoravských sídel nadále existovala.

Velkomoravská říše zaujímá v českých dějinách specifické postavení. Ačkoliv se nejedná o přímého předchůdce dnešního českého státu, často bývá pojímána jako součást výkladu o českých dějinách. K jejímu dědictví se ale hlásí také dnešní Slovensko. Její význam pro formování střední Evropy přitom výrazně překročil relativně krátkou dobu, po kterou existovala. Velkomoravské správní a státní instituce našly pokračování v Čechách, Uhrách i Polsku a stály tak u zrodu jejich specifického vývoje, odlišného od nástupnických států karolínské říše. Také velkomoravská hmotná kultura (architektura, šperky) ovlivňovala střední Evropu ještě řadu let poté, co samotný stát zanikl.

BLÁHOVÁ, Marie, FROLÍK, Jan a PROFANTOVÁ, Naďa. Velké dějiny zemí Koruny české. Vyd. 1. Praha: Paseka, 1999-2007. 19 sv. ISBN 80-7185-264-3.
TŘEŠTÍK, Dušan. Vznik Velké Moravy: Moravané, Čechové a střední Evropa v letech 791-871. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2010. 384 s. Česká historie; sv. 8. ISBN 978-80-7422-049-4.