Věra Chytilová

^*2. 2. 1929 Ostrava – ^†12. 3. 2014 Praha

Věra Chytilová vystudovala nejprve filozofii a architekturu, ale filmařským prostředím na Barrandově byla natolik fascinována, že se postupně vypracovala z pozice klapky až k pomocné režisérce. Rozhodla se i pro studium filmové režie na Filmové a televizní akademii múzických umění v Praze (FAMU), kam byla v roce 1957 jako jediná žena přijata do ročníku vedeného Otakarem Vávrou. V roce 1963 natočila svůj první celovečerní film O něčem jiném. Filmy Chytilové jsou provokativní a experimentální, často kombinují estetiku hraného filmu s dokumentem, zobrazují a kritizují genderové mýty a stereotypy. K jejím nejúspěšnějším dílům patří zejména kontroverzní Sedmikrásky (1966) – komunistickým režimem Československa zakázané a zcenzurované, na mezinárodní scéně ale vysoce oceňované. Po invazi armád Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968 dostala Chytilová zákaz točit a následujících 6 let natáčela jen reklamy, které se jí dařilo publikovat anonymně. Další, také mezinárodně úspěšný film Hra o jablko vytvořila až v roce 1976, kdy se k natáčení mohla vrátit díky mezinárodní petici na podporu její tvorby. Filmy Věry Chytilové byly od té doby povoleny, avšak až do roku 1989 podléhaly tvrdé cenzuře. V Česku je divácky nejoblíbenější její kultovní satirická komedie Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992), velmi populární jsou ale i filmy staršího data: komunistickým režimem zakázaná komedie Panelstory (1979), karikující normalizační společnost, a snímek Šašek a královna (1987). Vedle klasické filmové tvorby se Chytilová věnovala i dokumentaristice. Poukazovala v ní na nerovné postavení žen, jejich malé zastoupení v politice, na domácí násilí a vleklé soudní spory o děti.

Věra Chytilová je výrazná a kontroverzní osobnost české kultury, intelektuálka, moralistka a feministka. Při vyprávění svých příběhů vynikala vysokou profesionalitou s použitím originálního filmového výrazu a výrazného autorského rukopisu. Její snímky často otevřeně kritizují komunistický režim v Československu a odhalují morální úpadek společnosti. Za své dílo obdržela řadu mezinárodních ocenění, byla vyznamenána mj. francouzským Řádem za umění a literaturu a v roce 2000 jí byl udělen Český lev za celoživotní přínos české kinematografii. Od roku 1989 působila jako vyučující na FAMU.

Ukázka ze snímku "O něčem jiném"

Ukázka ze snímku "Panelstory"

Ukázka z filmu "Dědictví aneb Kurvahošigutntag"

Ukázka ze snímku "Sedmikrásky"

Ukázka ze snímku "Šašek a královna"

Ukázka ze snímku "Ovoce stromů rajských jíme"

PILÁT, Tomáš a CHYTILOVÁ, Věra. Věra Chytilová zblízka. V Praze: XYZ, 2010. 598 s., [8] s. barev. obr. příl. ISBN 978-80-7388-253-2.
LUKEŠOVÁ, Ivana a LUKEŠ, Jan. Vzdor i soucit Věry Chytilové. Plzeň: Dominik Centrum, 2009. 98 s.
MELOUNEK, Pavel. Čeští filmaři, něžní barbaři: (22 + 2 portréty našich režisérů). Vyd. 1. Praha: Bohemia, 1996. 169 s. ISBN 80-85803-22-4.
ŠKVORECKÝ, Josef. Všichni ti bystří mladí muži a ženy: osobní historie českého filmu. Vyd. 1. Praha: Horizont, 1991. 247 s. ISBN 80-7012-055-X.