Vladimír Menšík

^*9. 10. 1929 Ivančice u Brna – ^†29. 5. 1988 Brno

Vladimír Menšík (původním jménem Vladislav) pocházel z dělnické rodiny. Vystudoval střední strojní průmyslovou školu v Brně, už při studiu však působil v ochotnických spolcích. Po skončení druhé světové války se přihlásil na obor herectví na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU), kterou absolvoval roku 1953, a dostal angažmá v zájezdovém Vesnickém divadle. Roku 1954 odešel do Prahy a přidal se k Armádnímu uměleckému divadlu (D 34) Emila Františka Buriana, v němž působil do roku 1958. Kvůli filmu však od divadla odešel a od té doby vystupoval na divadelních scénách jen zřídka. U filmu začínal Menšík jako komparsista. Již v roce 1949 se objevil v dramatu Veliká příležitost režiséra K. M. Wallóa, upozornil na sebe však až výraznou epizodní rolí ve sportovní retrokomedii Alfréda Radoka Dědeček automobil (1956). Brzy poté se stal jedním z nejvyhledávanějších českých herců. Během své herecké kariéry spolupracoval s řadou různých režisérů, zvláště však s Karlem Kachyňou, který jej výrazně ovlivnil.

Vladimír Menšík se nejvíce proslavil jako přirozený, spontánní a temperamentní komik s mimořádným smyslem pro humor a schopností pohotově improvizovat. Čerpal přitom z odkazu Vlasty Buriana a jiných předních českých komiků i lidových vypravěčů. Dokázal ale přesvědčivě ztvárnit i role tragikomické, dramatické i tragické. Výrazné postavy ztvárnil například ve snímku Vojtěcha Jasného Všichni dobří rodáci (1968), v historické komedii Jiřího Menzela Báječní muži s klikou (1978), v romantickém dramatu Karla Kachyni Lásky mezi kapkami deště (1979) či v komedii Václava Vorlíčka Bouřlivé víno (1976). Často se značným úspěchem vystupoval také po boku Jiřího Sováka, jako například ve sci-fi komediích Václava Vorlíčka Což takhle dát si špenát (1977) či Jindřicha Poláka Zítra vstanu a opařím se čajem (1977). Celkem natočil přes 120 celovečerních snímků a od počátku intenzivně spolupracoval také s Československou televizí jako oblíbený bavič, moderátor, vypravěč a komik. Vystupoval v bezpočtu televizních estrád a zábavních (zvláště silvestrovských) pořadů, moderoval cyklus Křeslo pro hosta a další. Natočil rovněž několik desítek televizních inscenací, pohádek a seriálů (např. Hříšní lidé města pražského /1968/, Chalupáři /1975/, Žena za pultem /1977/, Arabela /1980/, Návštěvníci /1983/, My všichni školou povinní /1984/ atd.).

Menšík byl dvakrát ženatý. Jeho dcera z druhého manželství Martina Menšíková je rovněž herečkou. V roce 2001 o něm vznikl dokument režiséra Roberta Bílého Nespoutaný živel.

FIKEJZ, Miloš. Český film : herci a herečky. II. díl : L–Ř. 2. vyd. Praha: Libri, 2010. 656 s. ISBN 978-80-7277-471-5. S. 181–185.
MENŠÍK, Vladimír. Stromeček mého veselého života / uspořádala a k vydání připravila Olga Menšíková. 1. vydání. Praha: Český spisovatel, 1993. 205 s. ISBN 80-202-0452-0.
Vladimír Menšík. In: Filmový přehled [online]. © NFA 2018 [cit. 13. 7. 2019]. Dostupné z: http://www.filmovyprehled.cz/cs/person/126036/vladimir-mensik