Vojtěch Hynais

^*14. 12. 1854 Vídeň, Rakousko – ^†22. 8. 1925 Praha

Vojtěch Hynais pocházel z rodiny nadšeného českého vlastence žijícího ve Vídni. Na vídeňské Akademii začal studovat malířství, později ve svých studiích pokračoval v Paříži. Podnikl cestu do Itálie (1875–1878), kde se nechal inspirovat náboženskou a mytologickou uměleckou tvorbou. V Římě pracoval na nástěnných malbách českých světců v kapli Českého hospice. Hynais pobýval také v Paříži, kde působil jako dekoratér, byl vyhledávaným portrétistou a spolupracoval se slavnou porcelánkou v Sèvres (1888–1892). Po návratu do Prahy začal učit na pražské Akademii výtvarných umění (AVU), kde získal profesuru (1893) a dlouhou dobu zastával funkci rektora (1894–1895, 1899–1900, 1901–1902). Byl jmenován členem České akademie věd a umění a důstojníkem francouzské Čestné legie. Obdržel čestný doktorát a Fügnerovu Zlatou medaili.

Hynaisovým nejznámějším životním dílem byla nová opona pro Národní divadlo (1881–1883), která nahradila oponu Františka Ženíška zničenou při požáru. Modelem k postavě Génia slávy se stala malířka Suzanne Valadonová, se kterou ho pojilo pevné přátelství a která se stala velkou inspirací i pro další světoznámé umělce, např. Henriho de Toulouse-Lautreca, Pierra-Augusta Renoira či Edgara Degase. Divadelní opona nikdy nebyla schválena odbornou komisí, veřejnost ji však přijala s obrovským nadšením a obdivuje ji dodnes. Hynais byl autorem řady dalších monumentálních obrazů, které se vyznačují mimořádnou kvalitou a potvrzují jeho umělecké nadání (Apoteóza zemí Koruny české, Mír a alegorie Jara, Léta, Podzimu a Zimy). Úspěšná práce pro Národní divadlo přinesla Vojtěchu Hynaisovi uznání a další prestižní zakázky, např. pro Dvorní divadlo ve Vídni nebo pro francouzské kulturní instituce. Byl také spoluautorem výzdoby Pantheonu Národního muzea v Praze. Hynaisův umělecký styl vycházel zejména z benátské malby pozdního baroka. Ve své portrétní tvorbě se přikláněl k naturalismu a v jeho obrazech jsou často obsaženy zjevné prvky dekorativní (tzv. veristický luminismus).

DOLANSKÁ, Karolína et al. České moderní a současné umění 1890-2010. V Praze: Národní galerie, 2010. 2 sv. ISBN 978-80-7035-325-7.
HYNAIS, Vojtěch. Téměř ztracená publikace: Vojtěch Hynais - skutečnost života. Vyd. 1. Praha: Interaktiv.cz, 2008. 17 s. ISBN 978-80-903904-2-3.
HYNAIS, Vojtěch. Vojtěch Hynais: 1854-1925: 54. Výtvarné Hlinecko 2013. Hlinsko: Městské muzeum a galerie Hlinsko, 2013. 39 s. ISBN 978-80-904901-2-3.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
MŽYKOVÁ, Marie et al. Křídla slávy: Vojtěch Hynais, čeští Pařížané a Francie. Praha: Galerie Rudolfinum, 2000-2001. 2 sv. (623 s.). ISBN 80-86443-00-0.
MŽYKOVÁ, Marie. Vojtěch Hynais. Vyd. 1. Praha: Odeon, 1990. 108 s. Malá galerie; sv. 43. ISBN 80-207-0007-2.