Významný český filmový scenárista, dramatik, herec, spisovatel a textař. Jeden ze zakladatelů a hlavních představitelů Divadla Járy Cimrmana a přední český cimrmanolog.
*28. 3. 1936 Praha
Zdeněk Svěrák (známý též pod pseudonymem Emil Synek) vystudoval český jazyk a literaturu na Vysoké škole pedagogické v Praze. Jeho první spisovatelské pokusy začaly vznikat už během studia na gymnáziu a pokračovaly na vysoké škole tvorbou pohádek a humoristických povídek, které publikoval např. v časopise Květen. Současně ochotničil ve studentském dramatickém kroužku, kde se seznámil s Ladislavem Smoljakem. Studium dokončil v roce 1958 a poté učil tři roky češtinu na Lounsku a Žatecku. Od roku 1961 působil jako redaktor v armádní redakci Československého rozhlasu. Zde začal v prosinci 1965 uvádět společně s Karlem Velebným a Jiřím Šebánkem měsíčník Nealkoholická vinárna U Pavouka, v němž vznikla postava Járy Cimrmana. Roku 1967 Svěrák založil společně s Ladislavem Smoljakem a dalšími přáteli Divadlo Járy Cimrmana, kde dodnes působí jako herec, umělecký vedoucí a dramatik, a pro něž spolu s Ladislavem Smoljakem napsal většinu cimrmanovských her. Kromě nich je autorem řady pohádkových a povídkových knih pro děti i dospělé, např. Pohádka o princezně Jasněnce (1994) či Po strništi bos (2013). Rozsáhlá je také jeho tvorba písňových textů, z nichž většinu zhudebnil Jaroslav Uhlíř. Jejich písničky se často objevují ve večerníčcích a televizních i filmových pohádkách. Mnohé zlidověly a některé se staly předmětem školní výuky (např. Není nutno… či Dělání).
Zdeněk Svěrák patří rovněž k nejvýraznějším českým filmovým scenáristům. Debutoval předlohou ke snímku Oldřicha Lipského Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), kterou napsal spolu s Ladislavem Smoljakem. S ním utvořil úspěšný autorský tandem, jenž se proslavil řadou kultovních komedií. Patří k nim zejména veselohra režiséra Oldřicha Lipského Marečku, podejte mi pero! (1976), snímek Jiřího Menzela Na samotě u lesa (1976) nebo bláznivá komedie Zdeňka Podskalského a Ladislava Smoljaka Kulový blesk (1978). Roku 1977 získal Svěrák angažmá scenáristy ve Filmovém studiu Barrandov, kde působil až do roku 1991. Je autorem předloh k mnoha populárním snímkům, mezi nimiž vyniká např. komedie Jiřího Menzela Vesničko má středisková (1985). Od 90. let píše scénáře k filmům svého syna Jana Svěráka (např. retrokomedie Obecná škola /1991/, oscarový snímek Kolja /1996/ či válečné drama Tmavomodrý svět /2001/).
Svěrákova tvorba se vyznačuje charakteristickou hravostí, která se nezřídka realizuje ve slovních hříčkách. Jeho humor dokáže být absurdní i situační, ale vždy je zároveň jemný, laskavý a inteligentní. Pro jeho příběhy je důležitý také moment dojetí a pedagogický rozměr. Za své dílo byl Svěrák vyznamenán řadou prestižních ocenění. Je držitelem dvou Českých lvů za nejlepší scénář a roku 2011 získal třetí sošku za mimořádný přínos české kinematografii. Třikrát byl vyznamenán i cenou Magnesia Litera (v letech 2004, 2012, 2014).
Zdeněk Svěrák je znám i díky své charitativní činnosti pro Nadaci Paraple, kterou založil roku 1994 ve spolupráci se Svazem paraplegiků. Roku 2004 o něm jeho syn, známý český režisér Jan Svěrák, natočil celovečerní dokumentární portrét Tatínek.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
