Zdeněk Tmej

*5. 7. 1920 Praha – †22. 7. 2004 Praha

Zdeněk Tmej se narodil do pražské krejčovské rodiny. Fotografoval už ve dvanácti letech fotoaparátem svého otce. Po studiu na měšťanské škole pracoval jako stavební praktikant v Praze, už v té době mu v časopise Ahoj vyšly první fotografie. Po neúspěchu u zkoušek na stavební průmyslovou školu proto zvolil dráhu fotografa a začal pracovat jako laborant a asistent u fotografa Karla Hájka. Tmejovy snímky začal záhy otiskovat nejen český, ale i zahraniční tisk. Hájek se navíc roku 1939 zasadil o to, aby byl přijat na Státní grafickou školu k Josefu Ehmovi, Tmej zde ale vydržel pouhý rok.

Roku 1940 začal spolupracovat s fotografem Karlem Ludwigem – pracovali spolu pro tiskové oddělení Národního divadla. Tmej se brzy stal externím spolupracovníkem časopisu Praha v týdnu, který Ludwig redigoval. Nevlastnil však povinnou pracovní knížku a po udání byl totálně nasazen na těžkou fyzickou práci do polské Vratislavi, díky čemuž mohl zachytit vysoce uměleckou výpověď o nacistické otrokářské praxi. Po válce byly fotografie publikovány v knize Abeceda duševního prázdna. Do Prahy se Tmej vrátil až v únoru 1944.

Fotografoval také revoluční dění 5. května 1945 v Praze, kdy vznikl působivý snímek raněného německého důstojníka na dlažbě Valdštejnské ulice. Poté odjel dokumentovat zničené, poválečné Německo. Kompletní fotografické vybavení i naexponované snímky mu však byly později ukradeny.

Po válce pracoval až do politického převratu opět pro Národní divadlo. 10. října 1958 byl zatčen a poté odsouzen k osmi letům vězení. Majetek včetně drahého fotografického vybavení mu byl zabaven, po amnestii mu byl jeden rok vězení prominut. Po návratu z vězení se věnoval reklamě a dokumentování demolic na pražských Vysočanech. V letech 1990–1996 systematicky zpracovával své negativy a kompletoval fotografie, které připravoval pro výstavní soubory. Nedlouho před smrtí se stal spolu s fotografy Chocholou a Ludwigem jedním z protagonistů dokumentu Věry Chytilové Vzlety a pády.