Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Alois Liška

Alois Liška

Armádní generál a velitel 1. samostatné obrněné československé brigády, jediné pozemní vojenské jednotky tvořené československými občany, která za druhé světové války působila na západní frontě.


Autor: Josef Mirovský.
Podrobné informace

*20. 11. 1895 Záborčí – 7. 2. 1977 Londýn, Velká Británie

Vojenská kariéra Aloise Lišky začala za 1. světové války, když byl odveden k rakousko-uherské armádě. V roce 1916 přeběhl do Ruska, kde se následně připojil k československým legiím, s nimiž jako příslušník dělostřelectva prošel tzv. sibiřskou anabází a dosáhl povýšení na důstojníka. Po návratu do Československa již v armádě zůstal a zastával různé velitelské funkce u dělostřelectva. V reakci na obsazení českých zemí hitlerovským Německem se podílel na zformování odbojové organizace Obrana národa. V únoru 1940 jen těsně unikl zatčení z rukou gestapa a odešel proto následně do exilu. Působil jako velitel československého dělostřeleckého pluku ve Francii a posléze ve Velké Británii. 21. 3. 1943 byl jmenován velitelem Československé samostatné brigády, jediné pozemní jednotky československých exulantů na západní frontě. Následně byl povýšen do hodnosti brigádního generála a podílel se na přeměně této jednotky v Československou samostatnou obrněnou brigádu. S ní se na podzim 1944 přeplavil do Francie a převzal od Britů obléhání města Dunkerque. Tento úkol plnil až do konce války, kdy se německá posádka, jíž velel viceadmirál Friedrich Frisius, vzdala. Alois Liška se tak stal jediným československým vojákem, který přijal kapitulaci z rukou takto vysoce postaveného nepřátelského velitele.

Po válce Liška působil jako velitel Vysoké školy válečné a postupně byl povýšen až do hodnosti armádního generála. Stejně jako většina představitelů západního odboje však i on tvrdě doplatil na nástup komunistického režimu v únoru 1948. Už v červnu tohoto roku byl nuceně poslán do výslužby a sledován vojenskou zpravodajskou službou. Z obavy před represemi, které mezitím postihly řadu jeho kolegů, utekl zpět do Velké Británie, kde následně působil v řadě exilových organizací a jako ředitel jazykové školy. U svých bývalých spolubojovníků se těšil mimořádnému respektu, o čemž svědčí i jeho jmenování čestným předsedou Československé obce legionářské. Do Československa se již nikdy nevrátil.

Použité zdroje
Antonín, Robert et al. Encyklopedie českých dějin: osobnosti, fakta a události, které utvářely naši historii. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 2008. 520 s. ISBN 978-80-86880-65-5.
Mareš, Vladislav. Tři emigrace armádního generála Aloise Lišky. Vydání 1. V Brandýse nad Labem: Nakladatelství Dr. Milana Nováka ve spolupráci s Foto-Grafika Kamil Voděra, 2004. 71 stran. ISBN 80-902897-5-4.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.