Bitva u Jankova

Na jaře roku 1645 vtrhla švédská armáda pod vedení generála Lennarta Torstensona do Čech, aby zlepšila vyjednávací pozici své země na právě probíhajících mírových jednáních ve Vestfálsku. Cílem Švédů bylo projít na Moravu a spojit se s jednotkami sedmihradského knížete Jiřího Rákocziho, s jejichž pomocí by pak mohli ohrozit samotnou Vídeň. Císař Ferdinand III. byl odhodlán zabránit ohrožení hlavního města za každou cenu a nechal proti Torstensonovi shromáždit veškeré dostupné síly. Do čela habsburského vojska se postavil generál Melchior von Hatzfeld, k němuž se připojil bavorský pomocný sbor a armáda generála Götze, narychlo povolaná z Uher. Císařští tak dokázali shromáždit přibližně 17 000 mužů oproti 15 000 Švédů, ti však disponovali silnějším a pohyblivějším dělostřelectvem.

Torstenson se dlouho pokoušel střetu s početnějším protivníkem vyhnout, Hatzfeldovi se však podařilo přehradit Švédům cestu u středočeské obce Jankov, zhruba 70 km jihovýchodně od Prahy. Císařské vojsko zaujalo výhodné postavení na vrcholu protáhlého hřebene, Švédové jej však eliminovali odvážným manévrem, když místo čelního útoku přešli v noci přes zamrzlé rybníky a nad ránem 6. 3. udeřili na levé křídlo nepřítele. Po zbrkle nařízeném protiútoku uvázla císařská jízda v obtížném terénu a byla zdecimována švédskou střelbou. V boji padl i maršál Johann Götz (počeštěle „Kec“), což později dalo vzniknout lidovému rčení „dopadl jako Kec u Jankova“. Kolem poledne ustupovala císařská armáda po celé délce, Hatzfeld však dokázal otřesené vojsko znovu zformovat a novým útokem málem obrátil bitvu ve svůj prospěch. Císařští vojáci, kteří pronikli do švédského týlu, se ale místo rozhodujícího úderu na nepřítele začali věnovat drancování jeho tábora, čímž umožnili Torstensonovi znovu zformovat své muže a rozdělené části Hatzfeldovy armády jednu po druhé zlikvidovat. Na straně císařských padlo přibližně 4 000 mužů a stejný počet se octl v zajetí, mezi nimi i maršál Hatzfeld a dalších pět generálů.

Vítězství u Jankova otevřelo Švédům cestu na Moravu a jen překvapivě úspěšná obrana Brna nakonec zabránila Torstensonovi, aby se svými vojáky oblehl Vídeň. Zkáza téměř celé císařské armády a ohrožení hlavního města navíc zbavily Habsburky nadějí na vyhnání Švédů z českých zemí, které se tak staly hlavním dějištěm závěrečných bojů třicetileté války.

ČORNEJ, Petr et al. Slavné bitvy naší historie. 2. vyd. Praha: Marsyas, 1995. 272 s., [8] s. barev. il. ISBN 80-901606-4-6.
ENGLUND, Peter. Nepokojná léta: historie třicetileté války. Překlad Luděk Mandaus a Dagmar Hartlová. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2000. 679 s. ISBN 80-7106-355-X.