Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic

^*asi 1461 – ^†listopad 1510 hrad Hasištejn

Bohuslav Hasištejnský byl vychován jako utrakvista, ale za studií v Itálii přestoupil ke katolicismu. Jako přesvědčený humanista se roku 1490 vydal na cestu do zemí bývalého antického světa a přes Benátky se vrátil domů. Počátkem 16. století dostal nabídku služby u dvora v Budíně, ale brzy, zklamaný uherskými poměry, toto místo opustil. Od roku 1503 žil v ústraní na hradu Hasištejně, kde se věnoval hlavně studiu, vedení soukromé humanistické školy a své knihovně.

Psal výhradně latinsky, především díla, která byla reakcí na domácí společenské či politické události a  ve kterých se odrážely jeho osobní zážitky. Jednu ze svých prvních básní věnoval chvále knihtisku, sám však své texty tisknout nedával. Básně psal po vzoru antické poezie: Ad sanctum Venceslaum satira (Žaloba k sv. Václavu, 1489), Elegia de peregrinatione sua (elegie o putování, popisující autorovu cestu po Středomoří v letech 1490–1491) aj., především však tvořil drobné příležitostné, epigramatické, duchovní a milostné skladby. Je též autorem filozofických spisů: De miseria humana (O lidské ubohosti, 1495), De avaritia (O lakotě, kolem roku 1500), De felicitate (O štěstí, kolem roku 1500). Kromě toho po sobě zanechal velmi rozsáhlou korespondenci, z níž některé listy obsahují samostatné pojednání. Takovým je list králi Vladislavovi o potřebě majetkové restituce duchovního stavu v Čechách (1497) nebo list Petrovi z Rožmberku o správě státu (1499).

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.