Cep

Cep byl původně obyčejný zemědělský nástroj sloužící k mlácení obilí, už ve 13. století však existují doklady o jeho využití v boji. Původní dřevěný tlouk byl zpevněn železnou výztuží a doplněn hřeby nebo hroty. Takováto zbraň byla i pro neurozeného bojovníka snadno ovladatelná (byl s jejím užíváním obeznámen již z práce na poli) a velmi účinná proti plátové zbroji, jež se lépe promáčkla úderem, než probodla nebo prosekla.

Pro svou dostupnost a jednoduchost výroby se stal cep v 15. století jednou z hlavních dřevcových zbraní husitských vosk, sestavených z počátku především ze sedláků a chudších měšťanů – podle soudobých pramenů měl tvořit výzbroj až poloviny pěchoty určené k boji zblízka. V českém historickém povědomí je tak spolu s vozovou hradbou dodnes vnímán jako symbol husitského válečnictví. Po skončení husitských válek se bojový cep rozšířil i dále do Evropy a používán byl ještě za selských povstání v 17. a 18. století.

KLUČINA, Petr et al. Vojenské dějiny Československa. Díl 1. Do roku 1526. vyd. Praha: Naše vojsko, 1985. 363 s. ISBN 80-206-0056-6.
KŘÍŽEK, Leonid a ČECH, Zdirad J. K. Encyklopedie zbraní a zbroje. 1. vyd. Praha: Libri, 1997. 327, [8] s. ISBN 80-85983-18-4.