Cep byl původně obyčejný zemědělský nástroj sloužící k mlácení obilí, už ve 13. století však existují doklady o jeho využití v boji. Původní dřevěný tlouk byl zpevněn železnou výztuží a doplněn hřeby nebo hroty. Takováto zbraň byla i pro neurozeného bojovníka snadno ovladatelná (byl s jejím užíváním obeznámen již z práce na poli) a velmi účinná proti plátové zbroji, jež se lépe promáčkla úderem, než probodla nebo prosekla.
Pro svou dostupnost a jednoduchost výroby se stal cep v 15. století jednou z hlavních dřevcových zbraní husitských vosk, sestavených z počátku především ze sedláků a chudších měšťanů – podle soudobých pramenů měl tvořit výzbroj až poloviny pěchoty určené k boji zblízka. V českém historickém povědomí je tak spolu s vozovou hradbou dodnes vnímán jako symbol husitského válečnictví. Po skončení husitských válek se bojový cep rozšířil i dále do Evropy a používán byl ještě za selských povstání v 17. a 18. století.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.