České dějepisectví 20. století

Nejvýraznějším milníkem a zároveň spornou otázkou české historické vědy ve 20. století byl dlouhý a politicky zabarvený spor o smysl českých dějin nebo také spor o českou otázku. Na jeho počátku stála kniha budoucího prezidenta T. G. Masaryka Česká otázka, vydaná roku 1895. Masaryk v knize fakticky označil české země za středobod a zemi vzniku bohatého proudu evropské protestantské reformace, kterou pokládal za základní kámen evropského pojetí demokracie. Smysl českých dějin viděl Masaryk ve spojení české veřejnosti s tímto demokratickým ideálem, v jeho znovuobjevování a rozvoji. Tento způsob výkladu dějin byl však zpochybněn některými historiky tzv. Gollovy školy, žáky nebo přáteli historika Jaroslava Golla, který pro české prostředí definoval historickou vědu jako obor založený na pozitivně zjištěných a objasněných faktech. Zejména historik Jaroslav Pekař pokládal Masarykův způsob výkladu za mylný, neboť podle Pekařova názoru bylo nutné popisovat historické události na základě jejich vlastního charakteru, nikoli předem přijatých idejí či domněnek.

Spor o českou otázku poznamenal v určitém smyslu práci téměř všech českých historiků 20. století. V evropském kontextu jde o unikátní způsob veřejné debaty, trvající dodnes. České dějepisectví však dokázalo reagovat i na světové trendy. Jaroslav Šusta akceptoval některé podněty francouzského dějepisectví, věnoval se světovým dějinám a pokusil se charakterizovat globální příčiny první světové války, František Kutnar rozvíjel tradici historického strukturalismu (studium celku na základě vybraných jednotlivých znaků) a jeho Malé dějiny brambor patří k ojedinělé práci v oblasti kulturních dějin. K současným mezinárodně uznávaným českým historikům, kteří se inspirují v zahraničí, patří Miroslav Hroch, jehož práci o dějinném vývoji a vzniku moderních národů ovlivnil britský historik Eric Hobsbawm. Po sametové revoluci si české dějepisectví osvojilo celou řadu moderních konceptů: gender a queer history, studium každodennosti a sociálních dějin a vstoupilo do kontaktu s celou řadou evropských a světových univerzitních pracovišť.

JIROUŠEK, Bohumil, ed., BLÜML, Josef, ed. a BLÜMLOVÁ, Dagmar, ed. Jaroslav Goll a jeho žáci: [sborník příspěvků z vědecké konference pořádané Historickým ústavem Jihočeské univerzity ve spolupráci se Státním okresním archivem v Českých Budějovicích ve dnech 6.-8. dubna 2005. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Historický ústav ve spolupráci s NTP [i.e. Nová tiskárna Pelhřimov], 2005. 699 s. Historia culturae; 6. Studia; 5. ISBN 80-7040-780-8.
KUTNAR, František a MAREK, Jaroslav. Přehledné dějiny českého a slovenského dějepisectví: od počátků národní kultury až do sklonku třicátých let 20. století. 2., přeprac. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 1065 s. Česká historie; sv. 3. ISBN 80-7106-252-9.