Polodrahokamy pocházející z oblasti Českého středohoří specifické intenzivní temně červenou barvou. Od 19. století jsou považovány za mineralogický symbol Čech a českého šperkařství.
Český granát je označení užívané pro pyrop klenotnické kvality, vynikající svou unikátní barevností, s těžbou lokalizovanou v oblasti Českého středohoří. Tyto drobné drahokamy o rozměrech 3 až 7 mm s malou mírou přírodně vzniklých nerovností na povrchu (skulptací) patří do rozšířené skupiny křemičitanů. Mají specifické hořečnato-hlinité chemické složení a vynikají jedinečnou temně rudou až hnědočernou barvou. Nejznámějším nalezištěm tohoto minerálu jsou jižní svahy Českého středohoří podél geologického zlomu mezi Bílinou a Litoměřicemi, zejména u Třebenic a Podsedic.
První zmínky o českých granátech lze nalézt ve spise vlámského humanisty a mineraloga a též osobního lékaře císaře Rudolfa II. Anselma Boetia de Boot (1609), ale v českém šperkařství byly granáty používány již od středověku. Zdobí například korunovační kříž Přemysla Otakara II. z roku 1260 nebo ozdobný pás přisuzovaný královně Alžbětě Pomořanské z konce 15. století či řadu okázalých liturgických předmětů. Používány byly i ve sklářství.
V lidovém pojetí byl tento minerál barvy holubičí krve považován za symbolický kámen zajišťující Boží přízeň a jeho intenzivní barva ztotožňována s životní vitalitou. Byl všíván do ozdobných čepců k lidovým krojům a sloužil jako oblíbený materiál na růžence, sestavené z provrtaných, pouze přibroušených surových zrn.
Zlatou éru granátového šperku zahájil profesor František Xaver Maxmilian Zippe, když v roce 1836 označil granát za mineralogický symbol Čech. Nošení granátových šňůr, ozdobných spon či kamejových broží doplněných granátovým rámem se následně stalo demonstrací českého vlastenectví. Vysoce žádané bylo jeho doplňování říčními perličkami a dalším ryze českým kamenem, vltavínem. Další charakteristikou českého granátového šperku bylo vytváření propracovaných geometrických kompozic, dávajících vyniknout ohnivé barvě kamene.
Na tradici české výroby úspěšně navázalo zlatnické družstvo Granát Turnov, vzniklé v roce 1953 zestátněním několika soukromých výroben na Turnovsku. Připravilo kolekce šperků pro mezinárodní výstavu Expo 1958 v Bruselu se surrealisticky laděnými granátovými závěsy z ateliéru Jana Nušla. Úspěch slavily i šperky pro výstavy v kanadském Montrealu (1967) a japonské Ósace (1970). Dnes se družstvo Granát specializuje na těžbu kamenů a výrobu granátových šperků pro domácí trh ve vlastní síti prodejen. Na uměleckou tradici českého autorského šperku spíše navazují jednotliví zlatničtí mistři jako Jiří Belda se svou minimalisticky pojatou kolekcí šperků.
Patrně největší granáty vytěžené v okolí Třebívlic jsou součástí zcela jedinečné empírové soupravy šperků Ulriky von Levetzow (1820), dědičky šlechtického rodu Klebelsbergů, poslední platonické lásky slavného básníka Johanna Wolfganga Goetha. Pětiřadý náhrdelník, spojený zlatem a hedvábím, náušnice, dva náramky, spona a prsten sestávají ze 469 drahokamů mimořádné velikosti. Představují největší známý soubor českých granátů.
Nejrozsáhlejší sbírky těchto drahých kamenů jsou umístěny v Národním muzeu v Praze a Moravské galerii v Brně, největší kolekce českého granátového šperku je deponována v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
