Český film v letech 1939–1945

Pro kinematografii v protektorátu Čechy a Morava je charakteristický výrazný vliv okupující velmoci, který se zpočátku projevoval zejména v cenzuře filmové produkce i periodik o filmu. Postupně převzalo správu a kontrolu veškeré české filmové produkce speciální filmové oddělení na Úřadu říšského protektora, které zavedlo arizaci filmového umění. Následkem těchto kroků bylo úplné ovládnutí pražských a zlínských ateliérů, tuzemské filmové distribuce a většiny kin německými říšskými úřady. V českých a moravských ateliérech byla zavedena výroba německých prorežimních filmů na úkor domácí české produkce, povolení natáčet nové snímky zůstalo pouze dvěma českým společnostem: Lucernafilmu a Nationalfilmu. V roce 1942 byla navíc zřízena pražská pobočka německé filmové společnosti UFA s názvem Pragfilm, která měla za úkol angažovat české umělce do německého filmového průmyslu. Mnozí z nich se do něj pod nátlakem okupantů zapojili pod poněmčenými pseudonymy. Řada českých tvůrců a umělců byla však kvůli svému politickému přesvědčení či neárijskému, nejčastěji židovskému, původu nucena emigrovat. K nim patřili např. Alexander Hackenschmied, Hugo Haas, Jan Werich, Jiří Voskovec či Karel Lamač.

Navzdory všem překážkám vznikaly během protektorátního období i hodnotné domácí filmy. Mezi žánry převládala komedie, která představovala poměrně bezpečnou zónu pro tvůrce a únik z reality pro diváky. K výrazným snímkům patří zvláště veselohry režiséra Martina Friče Kristián (1939) a Cesta do hlubin študákovy duše (1939) či jeho bláznivé komedie Eva tropí hlouposti (1941) a Hotel Modrá hvězda (1941). Vznikla rovněž řada snímků s vlasteneckou tematikou, často jako adaptace děl českých spisovatelů: např. režisér František Čáp natočil podle stejnojmenné knihy Boženy Němcové romantické drama Babička (1940), Otakar Vávra ztvárnil román Viléma Mrštíka Pohádka máje (1940), Vladimír Borský vytvořil filmovou verzi dramatu Josefa Kajetána Tyla Paličova dcera (1941). Čeští filmaři natočili také množství snímků oslavujících domácí národní tradice a nezřídka využívajících české lidové hudební motivy, jako je např. poetické životopisné drama To byl český muzikant (1941) Vladimíra Slavínského či komedie Pantáta Bezoušek (1941) Jiřího Slavíčka. K nejvýznamnějším tvůrčím osobnostem českého filmu v období protektorátu patřili režiséři Martin Frič, Otakar Vávra, František Čáp, Vladimír Slavínský a Miroslav Cikán.

PTÁČEK, Luboš, ed. et al. Panorama českého filmu. Vyd. 1. Olomouc: Rubico, 2000. 514 s. ISBN 80-85839-54-7.