Ferdinand V. Dobrotivý

^*19. 4. 1793 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko),  – ^†29. 6. 1875 Praha

Ferdinand V. byl synem císaře Františka I. a jeho druhé manželky Marie Terezie Neapolsko-Sicilské. Od narození trpěl řadou fyzických i duševních problémů – měl epilepsii, abnormálně velkou hlavu s vypoulenýma očima a celkově ve vývoji zaostával. Rodina ho v mládí izolovala od okolního světa a až do devíti let byl ponechán negramotným. Později se však naučil jezdit na koni, hrát na hudební nástroje a vyučil se zahradničení. Dokázal se také dorozumět pěti jazyky a intenzivně se zajímal o technické novinky a přírodní vědy. V letech 1805–1806 při pobytu v uherských Košicích (dnes na Slovensku) zorganizoval na vlastní náklady sbírku pro chudé vdovy po rakouských vojácích. Tehdy se  v souvislosti s ním poprvé objevuje přízvisko „Dobrotivý“.

Po smrti Františka I. v roce 1835 se Ferdinand ujal vlády, faktickou moc však vykonávala tzv. státní konference, v níž kromě císařových příbuzných zasedali také staří ministři Františka I., kníže Metternich a hrabě Kolovrat-Libštejnský. V roce 1836 byl Ferdinand jako poslední panovník v dějinách korunován v Praze českým králem. Během jeho vlády došlo v českých zemích k výraznému rozvoji dopravní infrastruktury (železnice, cesty, mosty) a opatrné modernizaci státní správy. Pokračující stagnace a potlačované sociální, ekonomické i politické problémy však nakonec vyústily v revoluční události roku 1848.

Po vypuknutí revoluce ve Vídni odvolal Ferdinand Metternicha a přislíbil svolání ústavodárného shromáždění. 2. 12. 1848 na přání rodiny abdikoval ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. a až do smrti žil spolu se svou ženou v ústraní na Pražském hradě a na svých zámcích Zákupy a Ploskovice. Mezi Pražany si v této době získal nebývalou oblibu, stýkal se s nimi při četných vycházkách, účastnil se kulturních akcí a rozdával nemalé finanční částky na charitativní účely. Mezi jeho hosty na Pražském hradě patřila řada známých hudebníků v čele s Bedřichem Smetanou. Když Ferdinand 29. 6. 1875 zemřel, připravila mu Praha velkolepé poslední rozloučení.

HAMANN, Brigitte, ed. Habsburkové: životopisná encyklopedie. Překlad Milada Kouřimská a Milan Kouřimský. Vyd. 2. Praha: Brána, 2001. 403 s. ISBN 80-7243-109-9.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.