Hospital Kuks

Název Kuks označoval původně nevelké údolí na březích Labe, známé pro svůj léčivý pramen. Jeho poklidný charakter na konci 17. století zásadním způsobem změnil hrabě František Antonín Špork, který si jako potomek prostého vojáka, povýšeného na generála, snažil zajistit okázalými stavbami a kulturním mecenášstvím respekt mezi tradičními šlechtickými rody. V letech 1704–1722 nechal podle projektu italského architekta Giovanniho Battisty Alliprandiho vystavět rozlehlý komplex lázeňských budov, doplněný o zámek a špitál pro armádní vysloužilce ze zdejšího panství. Areál doplnila rozsáhlá venkovní galerie soch, které měly kromě náboženských motivů zároveň vyjadřovat Šporkovu touhu po nápravě společenských mravů. Po smrti hraběte v roce 1738 význam lázní rychle upadl a četné povodně zničily ještě během 18. století většinu lázeňských budov. V roce 1901 byl zbořen již dlouhou dobu opuštěný zámek, z něhož zůstaly viditelné jen zbytky vstupního schodiště se sochami tritonů. Naopak špitál s hospodářským zázemím a zahradou, spravovaný v letech 1743–1938 řádem milosrdných bratří, se dochoval ve své celistvosti dodnes.

Čtyřkřídlá budova špitálu, na kterou navazuje bylinková zahrada spolu s hřbitovem a zbytky kaple, tvoří pravidelný obdélník o rozměrech 155 × 70 m. Severní fasádě, obrácené směrem k řece, dominuje kostel Nejsvětější Trojice, pod jehož podlahou je umístěna rodová hrobka Šporků. V interiérech se nacházejí cenné nástěnné malby, včetně rozsáhlého cyklu tzv. tance smrti, kde smrt v podobě kostlivců provází na jednotlivých obrazech postavy ze všech společenských vrstev a připomíná tak lidem, že jsou si před ní všichni rovni. Vzácností je zdejší barokní lékárna z roku 1742 s plně dochovaným vnitřním zařízením. Před špitálem se rozprostírá terasa s monumentálním cyklem soch od Matyáše Bernarda Brauna, jednoho z nejvýznamnějších barokních sochařů působících v českých zemích. Představuje alegorie křesťanských ctností a neřestí, doplněné o sochy Víry, Blahoslavenství a andělů Blažené a Žalostné smrti (dnes kopie, originály se nacházejí ve špitálním lapidáriu). Další cennou památkou z Braunovy dílny je tzv. Betlém, vzdálený od Kuksu několik kilometrů. Jedná se o soubor reliéfů Narození Krista, Příjezdu tří králů a dalších plastik, tesaných přímo do pískovcové skály.

 

 

BLAŽÍČEK, Oldřich J. a ROKYTA, Hugo. Kuks: hospitál a Betlém. 3. vyd., v STN 2., přeprac. vyd. Praha: Sportovní a turistické nakladatelství, 1963. 33 s.
KOLDA, Jindřich. Kuks: granátové jablko. [Praha]: Národní památkový ústav, [2015]. 238 stran. ISBN 978-80-260-8645-1.
KOTALÍK, Jiří T. [10 století architektury. 4], Architektura barokní. Vyd. 1. Praha: Správa Pražského hradu, 2001. 255 s. ISBN 80-86161-34-X.