Jan Roháč z Dubé

*kolem 1380 – †9. 9. 1437 Praha

Jan Roháč z Dubé byl zchudlým příslušníkem významného panského rodu. Již na počátku husitských válek se přiklonil na stranu radikálních husitů a v roce 1420 se po boku vojevůdce Jana Žižky zúčastnil bitvy na Vítkově. Následně působil ve službách táborského městského svazu jako hejtman v Lomnici nad Lužnicí. V roce 1423 odešel spolu s Žižkou z Tábora a přidal se ke svazu východočeských orebitů, kteří si po smrti slepého vojevůdce v roce 1424 začali říkat sirotci. V čele sirotčích vojsk Jan Roháč dobyl řadu východočeských a severočeských měst a v roce 1426 se zúčastnil bitvy u Ústí nad Labem. Později se z vedení svazu stáhl a nadále zastával pouze funkci hejtmana Čáslavi. Zůstal však věrný ideám radikálního husitství a po boku táborsko-sirotčích vojsk se roku 1434 zapojil do bitvy u Lipan, v níž byl zajat. Po uzavření míru mezi katolíky a husity byl spolu s dalšími radikály propuštěn.

Na rozdíl od mnoha jiných husitů se Jan Roháč z Dubé nikdy nesmířil s mírovými dohodami, které podle něj znamenaly zradu husitských ideálů, a byl zavilým odpůrcem přijetí a nástupu Zikmunda Lucemburského na český trůn. Nedlouho po propuštění se chopil vedení táborské obce a pokusil se sjednotit zbývající husitské radikály, po několika neúspěšných vojenských akcích byl však nucen od své snahy ustoupit. Následně se uchýlil se na svůj hrad Sion nedaleko Kutné Hory, odkud spolu s několika desítkami ozbrojenců vedl proti Zikmundovi drobnou záškodnickou válku. Král proti odbojnému šlechtici nakonec svolal zemskou hotovost, která s pomocí uherských oddílů Sion 6. 9. 1437 dobyla. Jan Roháč byl zajat a spolu se svými 52 druhy byl exemplárně oběšen.

Přestože poprava Jana Roháče z Dubé vyvolala ve své době ostré protesty některých husitů, jeho vzpoura měla již jen symbolický význam, neboť se stala epilogem prohraného boje radikálního křídla husitů. České národní obrození a pozdější komunistický režim však z odbojného šlechtice učinily symbol oddanosti principům radikální husitské tradice a boje proti nepřátelům národa až do hořkého konce. Život Jana Roháče se proto stal námětem např. pro stejnojmennou divadelní hru Aloise Jiráska, podle které vznikl v roce 1947 první československý barevný film Jan Roháč z Dubé.

ANTONÍN, Robert et al. Lucemburkové: česká koruna uprostřed Evropy. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 929 s. ISBN 978-80-7422-093-7.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.