Jaroslav Hašek

^*30. 4. 1883 Praha – ^†3. 1. 1923 Lipnice nad Sázavou

Jaroslav Hašek maturoval roku 1902 na obchodní akademii v Resslově ulici v Praze. Krátce pracoval v bance Slavie, později ale upřednostnil tulácký a bohémský životní styl a literaturu. Na svých cestách prošel skoro celou Evropu. Roku 1904 se stal redaktorem anarchistického periodika Omladina, za účast na anarchistickém táboru lidu byl též jednou zatčen. Nějakou dobu působil jako redaktor časopisu Svět zvířat, za publikaci článku o smyšleném zvířeti byl však propuštěn. Roku 1911 zorganizoval politickou mystifikaci, která karikovala předválečné volební poměry, tzv. Stranu mírného pokroku v mezích zákona. Sám vystupoval jako její kandidát v kabaretních číslech a později i jako její „dějepisec“. Aktivně se účastnil protiválečného hnutí, přesto však byl donucen roku 1915 narukovat k 91. pluku do Českých Budějovic a s ním pak odešel na haličskou frontu. V září stejného roku padl do zajetí. Na jaře 1916 se zapojil do československého odboje. Roku 1918 odmítl odejít s legiemi do Francie a vydal se z Kyjeva do Moskvy, kde vstoupil do Československé sociálně demokratické strany dělnické a podporoval její probolševické křídlo. V Rudé armádě se probojoval do Irkutsku. Roku 1920 se spolu se svou ruskou manželkou Alexandrou Lvovou (zvanou Šura) vrátil do Prahy. Ze zdravotních důvodů odjel do Lipnice nad Sázavou, kde zemřel na zápal plic a ochrnutí srdce.

Hašek začínal jako autor četných cestopisných povídek, črt a humoresek. Za celý život napsat zhruba 1 200 povídek. S Ladislavem Hájkem také vydal básnickou sbírku Májové výkřiky (1911), která představovala parodii na lyrickou milostnou poezii. Jako satirik se vysmíval především dobovým ideologickým hodnotám, politickým programům a národním ideálům. Toto období vyvrcholilo vydáním spisu Dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona (1922).

První podoba jeho neznámějšího hrdiny dobrého vojáka Švejka vnikla již v 90. letech 19. století, knižně se objevila až později ve sbírce Dobrý voják Švejk a jiné podivné historky (1912). Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka (1921–1923) vycházely původně na pokračování jako lidová četba. Knihkupci je zpočátku odmítali prodávat jako „vulgární“ a většina kritiků je považovala za druhořadou literaturu. První, kdo Osudy docenili, byli Ivan Olbracht a pražští Němci Max Brod a Alfréd Fuchs. Román je komponován jako volný sled výjevů, rozhovorů a Švejkových vyprávění, v nichž se Hašek vysmívá se autoritám, armádě, panovnickému rodu, církvi a náboženství. Dílo je přeloženo do 58 jazyků a dočkalo se několika filmových adaptací. První pochází z roku 1926, režíroval ji Karel Lamač a v hlavní roli se představil Karel Noll. Známá je také loutková adaptace Jiřího Trnky z roku 1954. Největší popularitu si však získalo dvoudílné zpracování Karla Steklého z roku 1957 s Rudolfem Hrušínským v hlavní roli.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.
PYTLÍK, Radko. Jaroslav Hašek: data, fakta, dokumenty. Vyd. 1. [Praha]: Emporius, 2013. 239 s. ISBN 978-80-86346-18-2.