Jazyk: CZ | Simple Czech | EN | RU
Jaroslav Heyrovský

Jaroslav Heyrovský

Český fyzikální chemik a vynálezce, autor polarografické metody a elektroanalytické metody. První Čech, jemuž byla udělena Nobelova cena. Zásadním způsobem ovlivnil obor fyzikální chemie v Československu i ve světě.


ČTK/Rublič Jiří
Podrobné informace

* 20. 12. 1890 Praha – † 27. 3. 1967 Praha

Jaroslav Heyrovský se narodil v roce 1890 v Křižovnické ulici v Praze jako páté dítě do rodiny Leopolda a Kláry Heyrovských. Jeho otec byl profesorem římského práva na české univerzitě v Praze a od roku 1909 i jejím rektorem. Rodina Heyrovských štědře podporovala své děti v jejich zálibách, což za přispění středoškolského profesora Jaroslava Jeništy podnítilo mladého Heyrovského k hlubšímu zájmu o fyziku a chemii. I když ze začátku věnoval svůj čas jak fyzice, tak chemii, brzy druhá zmíněná disciplína převážila. Kromě vědecké oblasti Heyrovského stejně jako ostatní jeho sourozence ovlivňovala hudba, díky níž se seznámil se svou budoucí ženou, dcerou ředitele českobudějovického pivovaru Marií Kořánovou, neboť s ní hrával na klavír.

Jaroslavu Heyrovskému se dostalo středoškolského vzdělání na Akademickém gymnáziu v pražské Štěpánské ulici, kde studoval mezi lety 1901–1909. Jedním z jeho spolužáků zde byl i Karel Čapek. Poté se Heyrovský zapsal ke studiu na filozofické fakultě v Praze, která v té době vyučovala i fyziku. Mezi jeho profesory patřili František Záviška, Bohumil Kučera či Bohuslav Brauner, spolupracovník objevitele periodického systému prvků Dmitrije Mendělejeva. Fyzikální chemie však v této době ještě v Praze ke studijním oborům nepatřila, a tak se Heyrovský rozhodl v roce 1910 pokračovat ve studiu na University College v Londýně. Zde studoval pod vedením Williama Ramsaye, držitele Nobelovy ceny z roku 1904 za objev vzácných plynů neonu, argonu, kryptonu a xenonu. Osvojil si tu řadu vynikajících poznatků, metod a technik a v roce 1913 získal titul bakaláře přírodních věd. První světová válka jeho vědeckou práci zbrzdila, v experimentech pokračoval ovšem i v tyrolském městečku Igls, kde sloužil ve vojenské nemocnici.

27. 6. 1918 složil, oblečen do uniformy desátníka sanitní služby, na pražské univerzitě rigorózní zkoušku. Hned poté mu bylo nabídnuto místo asistenta u profesora Braunera. V roce 1922 mu byl udělen titul mimořádného profesora a již v roce 1926 se stal prvním řádným profesorem fyzikální chemie na pražské univerzitě.

Od roku 1922 pracoval Heyrovský na nové metodě, již zpočátku ve svém deníku popisoval jako „elektrolysu na rtuťové elektrodě“. Práce byla otištěna 8. 10. 1922 v časopisu Chemické listy pod názvem „Elektrolysa se rtuťovou kapkovou kathodou“. Později Heyrovský spolu se svým japonským žákem Masuzo Shikatou zdokonalil měření a sestrojil polarograf, přístroj, který automaticky zaznamenává polarizační křivky. Pro metodu umožňující rozpoznat složení i velmi slabých roztoků se pak časem ujal název „polarografie“.

V roce 1925 Heyrovský podal patentní přihlášku, ta ale byla českým patentovým úřadem s vyjádřením „domníváme se, že přístroj nebude mít valného užití“ odmítnuta. Popularizace polarografu nicméně pokračovala a profesor Heyrovský o svém objevu přednášel téměř na všech kontinentech. Jeho jméno se poprvé objevilo na seznamu kandidátů na Nobelovou cenu za chemii již v roce 1934, v tu dobu na něj však Knut Wilhelm Palmaer, jenž se před ním asi 20 let neúspěšně rtuťovou kapkovou elektrodou zabýval, napsal negativní posudek. Heyrovský byl v roce 1950 jmenován ředitelem nově ustaveného Polarografického ústavu, dnešního Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského, který řídil až do roku 1964 a kde v jeho práci pokračoval jeho syn Michael.

Zásadní úspěch v jeho životě přišel v roce 1959, kdy se švédská Královská akademie rozhodla Heyrovskému udělit Nobelovou cenu za chemii za objev a vývoj polarografické analytické metody. Cenu 10. 12. 1959 mohl převzít pouze za účasti své ženy Marie, dětem nebylo vycestování pro obavy režimu z emigrace celé rodiny povoleno. Heyrovský byl hned poté podruhé vyznamenán Řádem republiky a získal i řadu dalších vyznamenání. Zemřel  27. 3. 1967 ve Státním sanatoriu na pražském Smíchově.

Použité zdroje
STEJSKALOVÁ, Květa et al. Vědci, vynálezci a podnikatelé v Českých zemích. Svazek třetí, Heyrovský, Dolejšek, Svoboda, Wichterle, Svatý, Holý. Praha: Jonathan Livingston, s.r.o., 2017. 261 stran. ISBN 978-80-7551-046-4.

2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy

Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.

Nařízení EU o ochraně osobních údajů

Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.