Jiří Weil

^*6. 8. 1900 Praskolesy u Hořovic – ^†13. 12. 1959 Praha

Jiří Weil byl po ukončení reálného gymnázia roku 1919 zaměstnán jako překladatel v tiskovém oddělení sovětského zastupitelství v Praze, zároveň studoval filologii a srovnávací dějiny literatur na pražské filozofické fakultě. V mládí měl blízko k anarchistické komunitě kolem Stanislava Kostky Neumanna, poté se sblížil se socialisty a komunisty. Patřil mezi aktivní propagátory avantgardní ruské literatury. Jako člen české a sovětské komunistické strany spolupracoval s redakcí Rudého práva. V letech 1925–1930 působil v redakční radě studentského časopisu Avantgarda a též patřil k okruhu Devětsilu. Roku 1933 byl jako překladatel klasiků marxismu-leninismu do češtiny vyslán komunistickou stranou do Moskvy, ale po roce se dostal se stranou do sporu a byl vypovězen do sovětské Střední Asie. Po svém návratu do Prahy se roku 1935 začal věnovat psaní profesionálně. Rok nato se stal jedním ze zakládajících členů skupiny Blok, která sdružovala autory vyznávající socialistický realismus  (1936–1939). Za okupace jej ukrýval český etnograf a botanik Alberto Vojtěch Frič jako zaměstnance, specializovaného na výzkum rostlin. Roku 1942 odmítl nastoupit do transportu a do konce války se skrýval v různých pražských bytech. Dva roky po válce pracoval jako redaktor Literárních novin. Roku 1951 byl vyloučen ze Svazu československých spisovatelů, po veřejné sebekritice byl však roku 1956 přijat zpět. Roku 1958 odešel do invalidního důchodu a zanedlouho nato zemřel na leukémii.

Jiří Weil začínal jako překladatel především ruské a japonské poezie a také jako literární kritik. V autobiografickém románu Moskva-hranice (1937), který patří mezi první česká literární díla kritizující stalinismus, se vyrovnává se skutečnostmi, které poznal v sovětském Rusku. Za tuto knihu byl vyloučen z KSČ. Pokračování tohoto příběhu s názvem Dřevěná lžíce vyšlo až po sametové revoluci v roce 1992. Za války napsal dílo Makanna, otec divů (1946) – podobenství o vzestupu a pádu lžiproroka z Orientu z osmého století. Tuto knihu Weil nakladatelství odevzdal již roku 1941. Vyšla pod pseudonymem Pavel Vyskočil. To byl Weilův přítel, jehož životní cesta byla ukončena v koncentračním táboru Mathausen. Z práce v židovském muzeu vzešel román Harfeník (1958), jenž je situován do období tiskařských bouří v Praze ve 40. letech 19. století. Dvě nejznámější díla Život s hvězdou (1949) a Na střeše je Mendelssohn (1960) patří k žánru existenciální literatury, zaměřují se na příběh jednotlivce uprostřed válečné mašinérie a prolínání vnějšího a vnitřního dění jako zápasu o vlastní osud člověka.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3.