Jiří Wolker

^*29. 3. 1900 Prostějov – ^†3. 1. 1924 Prostějov

Jiří Wolker studoval gymnázium v Prostějově a aktivně se účastnil akcí v Sokole. Už během studií vznikly jeho první literární pokusy. Roku 1919 nastoupil na pražskou právnickou fakultu a navštěvoval též přednášky na filozofické fakultě. Díky básníku a historiku Zdeňku Kalistovi se seznámil s pražskou intelektuální a uměleckou levicí z prostředí kavárny Union. V letech 1921–1922 byl dočasně členem moravské Literární skupiny a rok nato vstoupil do uměleckého svazu Devětsil. Z obou skupin odešel kvůli názorovým neshodám. Od roku 1921 byl členem členem Komunistické strany Československa (KSČ), podílel se na akcích organizovaných svazem komunistické strany Proletkult a dále se profiloval ještě výraznějším levicovým směrem, a to  zvláště v literárněkritických článcích v časopisu Zdeňka Nejedlého Var. Během pobytu na ostrově Krk v Jaderském moři se u Wolkera objevily první příznaky tuberkulózy, jíž dva roky nato podlehl. Po jeho smrti se rozpoutaly četné polemiky o odkazu české avantgardy, včetně článku Artuše Černíka, Františka Halase a Bedřicha Václavka Dosti Wolkra!, reagujícího na kult, který začal kolem zemřelého básníka vznikat. V 50. letech 20. století bylo Wolkerovo dílo ideologicky dezinterpretováno a propagováno jako příklad socialistického realismu.

První verše Jiřího Wolkera nesly ještě známky dekadentního zabarvení či šrámkovského senzualismu. Ve svém knižním debutu Host do domu (1921) reflektuje hrůzy války a oslavuje každodenní radosti života. Kniha má blízko k básnické sbírce Wolkerova přítele Zdeňka Kalisty Ráj srdce (1922), k čemuž odkazuje i fakt, že názvy obou děl byly původně prohozené. V této Wolkerově poezii se objevují i odkazy ke křesťanství a k evangeliím, s nimiž ladí grafická úprava od Jana Zrzavého. Do druhého vydání sbírky byla zařazena báseň Svatý kopeček. V ní básník vzdává hold své babičce a přátelům ze školních let, když popisuje den prožitý na návštěvě u babičky na Svatém Kopečku u Olomouce a setkání s přáteli z dětství a dospívání. Jde o polytematickou báseň, inspirovanou Apollinairovým Pásmem (Zone). Wolkerův příklon ke komunismu nabyl zřetelnějších obrysů v autorově druhé (a poslední) sbírce Těžká hodina (1922). Titulní báseň Těžká hodina pojednává o přerodu chlapce v muže. Ve sbírce se též za pomoci zesílení epických rysů, které vyvrcholily v tvorbě sociálních balad (Balada o očích topičových, Balada o nenarozeném dítěti, Balada z nemocnice a jiné), snaží o maximální názornost poezie. Kniha vykazuje všechny typické rysy proletářské poezie. Při psaní pohádek (Pohádka o listonoši, O milionáři, který ukradl slunce, Pohádka o Jonym z cirkusu a jiné) se v důsledku absence kouzelných prvků soustřeďuje více na sociální témata,  a rozvíjí tak osobitě žánr české moderní pohádky.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 4/II. U–Ž, Dodatky k LČL 1–3, A–Ř. Praha: Academia, 2008. 1089–2105 s. ISBN 978-80-200-1671-3.