Josef Gočár

^*13. 3. 1880 Semín – ^†10. 9. 1945 Jičín

 

Josef Gočár pocházel z rodiny pivovarského sládka Aloise Gočára. Architektuře a stavitelství se začal věnovat na Vyšší státní průmyslové škole v Praze, později studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (dnes VŠUP, UMPRUM) u Jana Kotěry, v jehož ateliéru byl posléze zaměstnán. Od roku 1908 působil jako samostatný architekt. Gočár byl významným pedagogem, po Kotěrově smrti zaujal roku 1924 jeho profesorské místo na pražské Akademii výtvarných umění (AVU), kde byl později zvolen rektorem. Věnoval se teorii architektury, přispíval do odborných časopisů domácích i zahraničních. Účastnil se mezinárodních výstav a architektonických soutěží. V Paříži v roce 1925 získal Grand Prix za návrh československého pavilonu a následujícího roku mu ve Francii byl udělen řád Čestné legie. Byl členem řady uměleckých skupin a sdružení. V roce 1911 spoluzakládal Skupinu výtvarných umělců a v roce 1912 Pražské umělecké dílny. Byl členem Sdružení architektů, předsedal Spolku výtvarných umělců Mánes.

Gočár je spolu s Pavlem Janákem nejvýznamnějším představitelem českého kubismu v architektuře a designu. V meziválečném období dokázal originálním způsobem skloubit podněty soudobé moderní architektury s klasickou tradicí. K jeho nejslavnějším kubistickým projektům patří dům U Černé Matky Boží v Praze a Lázeňský dům v Bohdanči, v kubistickém duchu navrhoval i nábytek a bytové doplňky. Po první světové válce sloučil kubistické principy s inspirací folklórem do tzv. rondokubismu, originální české varianty stylu art-deco (např. budova Legiobanky v Praze Na Poříčí). Je autorem moderních sakrálních staveb, jako je pražský funkcionalistický kostel sv. Václava na náměstí Svatopluka Čecha ve Vršovicích a Ambrožův sbor v Hradci Králové. Byl vynikajícím urbanistou, který ovlivnil vzhled českých měst, zejména Hradce Králové a Pardubic. V Hradci Králové kromě územního plánu navrhl také řadu veřejných budov úřadů a Gymnázium J. K. Tyla. V Pardubicích realizoval stavbu Winternitzových mlýnů, Grandhotelu a Okresního domu. Je rovněž autorem několika domů významné funkcionalistické osady moderního bydlení Baba v Praze-Dejvicích.

BENEŠOVÁ, Marie. Josef Gočár. Vydání první. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1958. 52 stran. Nové prameny; svazek 12.
BOŘECKÝ, Jindřich, EXNER, Ivan a NOVOTNÝ, Tomáš. Josef Gočár, Otakar Novotný. V Praze: S.V.U. Mánes, 2011. 212 s. ISBN 978-80-905116-0-6.
HOROVÁ, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Vyd. 1. Praha: Academia, 1995- . sv. ISBN 80-200-0536-6.
MERTLÍKOVÁ, Olga a SLAVÍK, Jan. Gočár - Wenke. V Jaroměři: Městské muzeum, 2011. 142 s. ISBN 978-80-903131-9-4.
ŠVÁCHA, Rostislav et al. Dějiny umění v českých zemích 800-2000. Vydání první. V Řevnicích: Arbor vitae societas, 2017. 991 stran. ISBN 978-80-88283-02-7.
ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu: proměny pražské architektury první poloviny dvacátého století. Praha: Victoria Publishing, 1995. 590 s. ISBN 80-85605-84-8.
LUKEŠ, Zdeněk et al. Josef Gočár. 1. vyd. Praha: Titanic, 2010. 435 s. ISBN 978-80-86652-44-3.