Karel Matěj Čapek Chod

^*21. 2. 1860 Domažlice – ^†3. 11. 1927 Praha

K. M. Čapek-Chod si poslední část ke svému jménu připojil až v polovině své literární dráhy, aby se odlišil od mladšího Karla Čapka. Živil se jako novinář a redaktor, přispíval mimo jiné do novin Našinec, večerního listu Hlas národa, deníku Národní politika a do Národních listů.

Jeho knižní prvotina Povídky (1892) byla parodií na literaturu z prostředí vesnice a maloměsta. Román V třetím dvoře (1895) je možné číst jako grotesku na motivy z Nerudových Povídek malostranských. Významné obohacení románu z pražského prostředí znamenal Kašpar Lén mstitel (1908). Tato ironická variace námětu zločinu a trestu poukazuje na krutou nevypočitatelnost lidských činů a vášní.

Během první světové války dokončil a vydal K. M. Čapek-Chod dvojici románů, v nichž postavil do groteskní perspektivy veškeré lidské snažení. V Turbíně (1916) je tento stroj symbolem podnikatelské troufalosti, kterou vypravěč současně zpochybňuje a zesměšňuje. Podobné pocity marnosti nalezneme také v druhém románu z válečného období Antonín Vondrejc: Příběhové básníka (1917–18). Příběh začíná premiérou v Národním divadle a končí pohřbem titulní postavy v malé pražské kapli.

Poválečné romány K. M. Čapka-Choda (Jindrové, 1921; Vilém Rozkoč, 1923 aj.) mu získávaly stále větší čtenářskou oblibu. Se svými postavami zachází vypravěč jako s loutkami, každou jejich ambici dokáže ztrapnit a zkarikovat. Jeho pražské romány ukazují hlavní město jako labyrint, v němž je snadné zabloudit, a jako mlýn, který člověka snadno semele.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.