Známý československý lékař. Zakladatel moderní epidemiologické školy v Československu a autor konceptu epidemiologické bdělosti, který Světová zdravotnická organizace začala od roku 1968 používat jako základní metodu svého působení.
*7. 11. 1909 Strašín - †21. 11. 1987 Praha
Karel Raška studoval na lékařské fakultě Karlovy Univerzity v Praze. Zajímal se o problematiku epidemiologie, lékařské mikrobiologie a o otázky spojené s onemocněním dyzenterií. Usiloval o co nejrychlejší převádění teoretických poznatků do praxe (např. při léčbě střevních infekcí, tuberkulózy, streptokokových nákaz apod.) Svou vědeckou dráhu zahájil na Ústavu patologické anatomie. Brzy následovala jeho první publikovaná práce o syfilitické endokarditidě.
Od roku 1939 působil Karel Raška jako vojenský lékař ve Státním zdravotnickém ústavu, kde byl vedoucím mikrobiologického oddělení. Zde se věnoval problematice alimentárních otrav nebo salmonelózy. Ke konci války úspěšně zlikvidoval epidemii skvrnitého tyfu v koncentračním táboře Terezín a zabránil jeho rozšíření mimo oblast tábora. Krátce po válce vedl zdravotní službu pro sovětské občany, kteří se vraceli zpět domů, a také službu při odsunu Němců.
V poválečném období se výrazně podílel na organizování zdravotnictví v Československu. V roce 1948 se stal zástupcem ředitele Státního zdravotnického ústavu a o rok později začal vést odbor epidemiologie na ministerstvu zdravotnictví. V letech 1952–1970 pak působil jako ředitel nového Výzkumného ústavu epidemiologie a mikrobiologie. Díky svým úspěchům odešel pracovat pro Světovou zdravotnickou organizaci jako ředitel Divize sdělných nemocí (1963).
Karel Raška vypracovával projekty na eliminaci nejrůznějších nákaz očkováním, například proti záškrtu, dětské obrně, spalničkám a dávivému kašli. Zavedl racionální léčbu spály penicilinem. Propracoval koncepci boje proti pravým neštovicím a díky jeho snaze byla tato nemoc v roce 1979 oficiálně zlikvidována. V 60. letech přispěl k vymýcení tuberkulózy u skotu a potlačil epidemii encefalitidy v Rožnavě. Jeho zásluhou se také konaly mezinárodní školicí kurzy Světové zdravotnické organizace v Praze a došlo k založení světové sérové banky v Praze.
Přestože byl jedním z nejvlivnějších československých epidemiologů 20. století, normalizační komunistický režim ho po návratu do vlasti v 70. letech odvolal z vedení Ústavu epidemiologie a mikrobiologie a úřady mu odepřely penzi. Důvodem byla jeho kritika sovětské okupace Československa a také Raškovo odhalení plagiátu v kandidátské práci tehdejšího ministra zdravotnictví Jaroslava Prokopce.
V roce 1984 mu Královská lékařská společnost v Londýně udělila za zásluhy v boji proti neštovicím prestižní Jennerovu medaili, byl také zvolen členem Ruské akademie lékařských věd a Srbské akademie věd. Jeho syn Karel a manželka Helena se také věnovali virologii.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
