Lehký tank vz. 35

Lehký tank (LT) vz. 35 vznikl ve zbrojním oddělení plzeňské Škodovky jako reakce na poptávku československé armády po novém tanku určeném pro potřeby podpory pěchoty a jezdectva. V červnu 1935 zvítězil v armádní soutěži s konkurenčním tankem firmy ČKD a byl následně přijat do výzbroje jako páteř československých tankových vojsk. Celkem bylo vyrobeno 434 kusů, z nichž bylo 126 v letech 1938–1939 dodáno pod názvem R-2 do Rumunska.

LT vz. 35 byl lehký tank o hmotnosti kolem 10 t vyzbrojený kanonem vz. 34 ráže 37 mm a dvěma kulomety ráže 7,92 mm. Pancíř dosahoval tloušťky 8–25 mm. Maximální rychlost činila 34 km/h na silnici a 12–16 km/h v terénu. Vyrobené tanky byly československé armádě dodávány od zimy roku 1936 až do dubna 1938. Kvůli příliš složité konstrukci podvozku a řadě konstrukčních vad trpěly zpočátku značnou poruchovostí, většinu závad se ale podařilo postupně odstranit. LT vz. 35 sehrály důležitou roli při potlačování sudetoněmeckého povstání v září 1938 a při bojích s maďarskými polovojenskými jednotkami, které následovaly po uzavření mnichovské dohody.

Po okupaci českých zemí zabavili Němci celkem 244 LT vz. 35 a zařadili je do výzbroje jako Pz.Kpfw 35(t). Polského tažení se zúčastnilo 114 z nich (včetně osmi velitelských), přičemž zcela zničen v boji byl pouze jediný (jiné zdroje uvádějí 77 strojů vyřazených z různých příčin, z toho 7 nenávratně). Během invaze do Francie tyto československé tanky dokázaly překonat obtížný terén v Ardenách a následně se podílely na obklíčení spojeneckých vojsk u Dunkerque. Více než 150 Pz.Kpfw 35(t) (včetně 11 velitelských) se zúčastnilo operace Barbarossa, tuhá ruská zima však postupně všechny tanky znehybnila a vedla k jejich stažení do zázemí. Kvůli své nedostačující výzbroji byly následně využívány pouze policejními a protipartyzánskými jednotkami, případně došlo k jejich přestavbě na dělostřelecké tahače.

Rumunské R-2 byly intenzivně nasazeny na východní frontě včetně bitvy u Stalingradu. Celkem 21 strojů bylo v roce 1944 přestavěno na stíhače tanků TACAM R-2 vyzbrojené ukořistěnými sovětskými děly ZIS.3 ráže 76,2 mm. Poté, co Rumunsko v srpnu 1944 přešlo na stranu Spojenců, bojovaly obě verze až do konce války proti Němcům. Slovenské armádě zůstalo ve výzbroji celkem 52 tanků LT vz. 35, které se v roce 1941 zúčastnily útoku na Sovětský svaz a v srpnu 1944 Slovenského národního povstání. Celkem 26 strojů používalo také Bulharsko.

FIDLER, Jiří a SLUKA, Václav. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920-1938. 1. vyd. Praha: Libri, 2006. 767 s. ISBN 80-7277-256-2.
FRANCEV, Vladimír a KLIMENT, Charles K. Škoda LT vz. 35. 1. vyd. Praha: MBI, 1995. 60 s. ISBN 80-901263-8-3.