Matyáš Habsburský

^*24. 2. 1557 Vídeň, Rakouské arcivévodství (dnešní Rakousko) – ^†20. 3. 1619 Řezno, Svatá říše římská (dnešní Německo)

Matyáš byl třetím synem císaře Maxmiliána II. a Marie Španělské. Na rozdíl od svého staršího bratra, císaře Rudolfa II., vynikal otevřeností a důvěřivostí, jeho životní kroky však často ovlivňovala nadměrná ctižádost. Odmítal zůstat pouze mladším habsburským sourozencem bez politického vlivu a opakovaně se snažil získat nezávislé vladařské postavení, jakého se dostalo jeho starším bratrům.  V roce 1577 se tajně a proti vůli svých příbuzných nechal zvolit správcem španělského Nizozemí, bez podpory rodiny však jeho angažmá skončilo o čtyři roky později neslavným útěkem. Od roku 1593 spravoval Horní a Dolní Rakousy, kde ostře vystupoval proti nekatolíkům a nekompromisně potlačil povstání místních sedláků.

Ačkoliv Rudolf svému bratrovi příliš nedůvěřoval, pověřoval ho na přelomu 16. a 17. století řadou důležitých úkolů. Výrazným Matyášovým úspěchem bylo v roce 1605 uzavření míru s Osmanskou říší a uherskými povstalci vedenými Štěpánem Bočkajem. Fyzicky i psychicky nemocný Rudolf již v této době téměř nevykonával své vladařské povinnosti, Matyáš byl proto ostatními Habsburky v roce 1606 zvolen hlavou rodu a pokusil se bratra zbavit trůnu. Hrozící konflikt zažehnal až tzv. libeňský mír z roku 1608, podle kterého Matyáš získal vládu v Uhrách, na Moravě a v Rakousku. Rudolfovi zůstaly Čechy, Slezsko a obě Lužice, i zde však byl o tři roky později  donucen abdikovat v Matyášův prospěch.

Po Rudolfově smrti v roce 1612 získal Matyáš také císařský titul a dosáhl tak naplnění svých dlouholetých ambicí. Jeho pokus zmírnit stále se zostřující nábožensko-politické konflikty v zemích, jimž vládl, však skončil neúspěchem, stejně jako snaha zabránit rozpadu centrálních institucí Svaté říše římské. Zklamaný a nemocný císař dokázal ještě v roce 1617 zajistit nástupnictví na českém trůně pro svého bratrance Ferdinanda Štýrského (Matyášovo manželství s Annou Tyrolskou bylo bezdětné), poté se však natrvalo stáhl z veřejného života a jen pasivně přihlížel násilným událostem, jimiž vypuklo české stavovské povstání a spolu s ním i třicetiletá válka. 

BASTL, Beatrix et al. Habsburkové Země Koruny české ve středoevropské monarchii: 1526-1740. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 911 stran. ISBN 978-80-7422-572-7.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.