Petr Chelčický

^*asi 1390 Chelčice u Vodňan – ^†asi 1460

Chelčický pocházel pravděpodobně z nižší venkovské šlechty, čímž snad lze vysvětlit jeho názor, že správný křesťanský život je možné vést pouze prací v zemědělství. Neměl univerzitní vzdělání, přesto ovládal základy latiny a byl velice sečtělý, čímž vynikal nad svými současníky. Učení Jana Husa, Jana Viklefa a Tomáše Štítného pro něj představovalo zásadní inspiraci. V počátcích husitské revoluce navštívil Prahu a diskutoval s univerzitními mistry, rozhodně však odmítal revoluční násilí ve jménu božího zákona a stejně tak násilné revoluční řešení sociálních nepokojů.

Jeho dílo obhajuje především nenásilí, své texty neustále kriticky přepracovával a usiloval o co nejjasnější formulování svých zásad. V traktátu O boji duchovním (1421) zcela odmítl jakoukoliv formu fyzického boje a uznával pouze boj „duchovní“, tedy boj proti ďáblovi. V dalším díle O cierkvi svaté, které vzniklo patrně brzy po roce 1421, vyslovil Chelčický svůj základní názor na církev, kterou vnímal jako jedno tělo s mnoha údy, vzájemně mezi sebou rovnými, hlavou tohoto těla je Kristus. Tento traktát představuje myšlenkový přechod k základnímu dílu P. Chelčického, O trojiem lidu, které vzniklo okolo roku 1425. Také zde se naplno projevilo přesvědčení Chelčického o rovnosti všech údů společnosti, odmítal sociální nespravedlnost a utrpení poddaného lidu.

V Postile nazvané Kniha výkladuov spasitedlných na čtenie nedělní celého roku Chelčický navázal na tradici českých postil, které nejvýrazněji dopomáhaly k popularizaci teologické literatury. Sám tu svou pravděpodobně sepsal jen pro užší skupinu shromážděnou kolem jeho osoby, tedy stoupence Jednoty bratrské

První traktáty jsou významné tím, že v nich Chelčický vyjádřil své učení v stručnější a jasnější formě než v pozdějších spisech. K šíření jeho myšlenek mezi lidem přispívala jistě i užitá literární forma připomínající řeč lidového písmáka a obrazy, které byly lidu srozumitelné a působily na něj svou drastičností. Spisy P. Chelčického zapůsobily a přímo ovlivnily spisovatele Lva Tolstého, nepřímo také Gándhího, Martina Luthera Kinga nebo Nelsona Mandelu.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.