Rakouské císařství

Rakouské císařství bylo formálně ustanoveno 11. 8. 1804, kdy František II. přijal k titulu císaře Svaté říše římské i titul císaře rakouského. K tomuto kroku se odhodlal poté, co se císařem prohlásil Napoleon, neboť se obával, že by jeho francouzský protějšek mohl usilovat i o říšskou korunu a Habsburkové by tak zůstali bez císařského titulu (Svatá říše římská nakonec roku 1805 zanikla). Nový útvar začal být následně polooficiálně nazýván Rakouské císařství. Teprve od roku 1804 je tak možné po právní stránce mluvit o Rakousku jako o státu, neboť dříve se alespoň formálně stále jednalo o svazek teoreticky samostatných zemí, které spojovala osoba dědičného panovníka. Jednotlivé české země se nyní definitivně staly pouhými provinciemi jednotného státu, jejichž postavení (tj. Čech, Moravy a rakouského Slezska) se v ničem nelišilo od ostatních rakouských zemí.

Přestože se z právního hlediska jednalo o významnou změnu, v každodenním životě se prakticky neprojevila. I nové císařství zůstávalo silně byrokratizovanou absolutistickou monarchií, v níž byla veškerá moc soustředěna do rukou panovníka, a zdědilo i jeho veškerou strukturu a zákony. Pokus o ustavení konstitučního zřízení v letech 1848–1849 císař František Josef I. potlačil, v roce 1860 byl však již nucen pod tlakem okolností souhlasit se zřízením parlamentu (zvaného Říšská rada), byť nadále si při řízení státu uchovával rozhodující slovo. V této podobě Rakouské císařství zůstalo do roku 1867, kdy bylo v rámci zrovnoprávnění uherských zemí s rakouskými (tzv. rakousko-uherské vyrovnání) přejmenováno na Rakousko-Uhersko a jeho vnitřní struktura doznala významných změn.

Antonín, Robert et al. Encyklopedie českých dějin: osobnosti, fakta a události, které utvářely naši historii. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 2008. 520 s. ISBN 978-80-86880-65-5.
Bahenská, Marie et al. Habsburkové: 1740-1918: vznikání občanské společnosti. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2016. 830 stran. ISBN 978-80-7422-483-6.