Rakousko-Uhersko

Rakousko-Uhersko (oficiálně Rakousko-Uherská monarchie) vzniklo 8. 6. 1867 na základě tzv. rakousko-uherského vyrovnání, které mělo zajistit rovnováhu mezi dvěma dominantními národy habsburské říše, Němci a Maďary. Dřívější jednotné Rakouské císařství bylo přeměněno na unii dvou samostatných států: Předlitavska, tvořeného Rakouskem a řadou dalších zemí na západ od říčky Litavy, a Zalitavska, které tvořily země Uherského království. Oba státy spojovala osoba panovníka z habsburské dynastie spolu s ministerstvy financí, války a zahraničí.  Ostatní úřady a instituce byly v obou zemích striktně odděleny a fungovaly na sobě nezávisle.

Ekonomicky i mocensky monarchie zaostávala za předními evropskými velmocemi, přestože i zde probíhal v poslední třetině 19. století intenzivní hospodářský rozvoj. Hlavním problémem říše však byly její prohlubující se národnostní rozpory, především mezi Čechy a Němci v Předlitavsku a mezi Maďary a ostatními národy Zalitavska (Slováci, Chorvaté, Rumuni). České požadavky na rozšíření národnostních a politických práv zůstaly rakousko-uherských vyrovnáním opomenuty. Tzv. česko-rakouské vyrovnání, alespoň v rámci Předlitavska, se proto v následujících desetiletích stalo hlavním politickým programem českých elit. Předlitavské vlády ve Vídni se snažily tento problém alespoň částečně řešit, Češi se proto během existence Rakousko-Uherska domohly řady kulturních, jazykových práv i politických práv (např. všeobecné volební právo v roce 1907), což umožnilo jejich všestranný rozvoj v kulturně i hospodářsky rozvinutou společnost. Celkově však zůstávali oproti Němcům nadále diskriminováni. Uherská vláda se pak vydala cestou postupné maďarizace národnostních menšin, jejichž práva zůstávala i na počátku 20. století na neuspokojivé úrovni.

Vypuknutí 1. světové války a s ní související hospodářská krize tyto problémy dále vyostřily a nakonec vedly k tomu, že v říjnu a listopadu 1918 zaniklo. Jeho území bylo rozděleno mezi Rakouskou republiku, Maďarsko, Československo, Polsko, Itálii Rumunsko a Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Hodnocení rakousko-uherského období je dnes v české společnosti značně rozporuplné. Zatímco po většinu 20. století bylo uváděno jako stát, který Čechy diskriminoval a utlačoval, po roce 1989 jsou připomínány i mír a prosperita, které během trvání říše Češi zažili, obzvláště ve srovnání s obdobím 2. světové války a komunistického režimu.

Antonín, Robert et al. Encyklopedie českých dějin: osobnosti, fakta a události, které utvářely naši historii. Vyd. 1. Praha: Reader's Digest Výběr, 2008. 520 s. ISBN 978-80-86880-65-5.
Bahenská, Marie et al. Habsburkové: 1740-1918: vznikání občanské společnosti. Vydání první. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2016. 830 stran. ISBN 978-80-7422-483-6.