Rudolf I. Habsburský

^*kolem 1281 – ^†4. 7. 1307 Horažďovice

Rudolf I. Habsburský byl synem římského krále Albrechta I. a Alžběty Goricko-Tyrolské. Roku 1298 se stal rakouským vévodou, až do své smrti však podléhal silnému otcovu vlivu a důsledně realizoval jeho politiku. S českými zeměmi se poprvé seznámil v roce 1304, kdy se zúčastnil otcova neúspěšného tažení do Čech proti králi Václavu II. Když o dva roky později vymřela po zavraždění Václava III. královská linie Přemyslovců po meči, Habsburkové se ihned zapojili do bojů o uprázdněný český trůn, na nějž mezitím nastoupil Jindřich Korutanský.

Díky vojenské podpoře svého otce dokázal Rudolf v krátké době Jindřicha Korutanského vyhnat ze země a pomocí četných úplatků si zajistil 16. 10. zvolení českým králem, ačkoliv menší část šlechty jej uznat odmítla. Svoji pozici dále posílil sňatkem s vdovou po Václavovi II., Alžbětou Rejčkou, což mu zároveň umožňovalo vznést nároky i na polský trůn. Projevoval se jako střízlivý, šetřivý politik, kvůli své prosté stravě (nejspíše vynucené zdravotními problémy) byl dokonce posměšně nazýván „král Kaše“. Možnost ukázat své vladařské kvality však nedostal. Při obléhání sídla jednoho ze svých odpůrců, Bavora ze Strakonic, zemřel u města Horažďovice na úplavici. I když se Albrecht Habsburský ještě pokusil prosadit na uvolněný trůn svého mladšího syna Fridricha, česká šlechta dala opět přednost Jindřichu Korutanskému. První ze tří habsburských pokusů prosadit se na českém trůně tak skončil neúspěchem.

RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.