Samopal vz. 61 Škorpion

Vývoj samopalu Škorpion započal na konci 50. let 20. století na základě poptávky československé armády a ministerstva vnitra, které potřebovaly vybavit příslušníky svých ozbrojených složek lehkou a účinnou automatickou zbraní. Dosavadní pistole se totiž ukazovaly jako nedostatečně účinné, zatímco klasické samopaly byly pro potřeby policistů příliš hmotné a objemné. Konstrukční tým Ing. Miroslava Rybáře proto vyvinul mimořádně malou a kompaktní zbraň, která se svými rozměry blížila klasické pistoli, avšak stále umožňovala i střelbu dávkou a držení oběma rukama. Po řadě dílčích úprav byla v roce 1961 zavedena do výzbroje jako Samopal vz. 61. Do roku 1979 a poté v letech 1992–1993 bylo v uherskobrodské zbrojovce zhotoveno přibližně 210 000 kusů, další vyrobila na základě licence v 80. letech Jugoslávie. Od roku 2009 nabízí Škorpion firma Czech Small Arms.

Škorpion je automatická zbraň s neuzamčeným dynamickým závěrem, používající pistolové náboje Browning ráže 7,65 mm. Později vznikly v omezeném množství i verze pro další ráže. K držení slouží plastová (do roku 1978 dřevěná) pistolová rukojeť, především pro střelbu dávkou je pak možné využít také výsuvnou ramenní opěrku. Originálním prvkem je využití zpomalovače kadence omezujícího rychlost střelby na 750 ran za minutu, díky kterému si zbraň udržuje vynikající přesnost. Během služby prokázal samopal značnou spolehlivost a odolnost, vydržel běžně fungovat při teplotách od –50 do +70 °C, a to i v dešti nebo ve velmi prašném prostředí.

Škorpion se během 60. let stal standardní druhou zbraní příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Poměrně brzy byl dodán také bezpečnostním složkám dalších zemí, např. Sovětského svazu, Německé demokratické republiky, Vietnamu, Angoly, Libye a jiných. Zbraň si oblíbili i příslušníci mnohých teroristických a revolučních organizací, jako např. Tálibánu, francouzského Gang de Roubaix či italské Brigate Rosse. Objevil se také v desítkách filmů a seriálů.

 

Fencl, Jiří. Škorpion: 7,65 mm samopal vz. 61 Škorpion a jeho varianty. Vyd. 1. Praha: NV, 2004. 117 s. ISBN 80-206-0704-8.