Tanečník a choreograf avantgardních scén Déčko a Osvobozené divadlo. V čele baletu Národního divadla průkopník nové koncepce českého moderního baletu po roce 1945.
* 6. 7. 1903 Zhoř u Pacova – † 23. 6. 1951 Praha
Saša Machov, vlastním jménem František Alexander Maťha, původně vystudoval chemii na Státní průmyslové škole v Praze (1923), tanci se proto začal věnovat až v relativně pozdním věku 19 let, a to v tehdy proslulé soukromé baletní škole Jelizavety Nikolské. Od počátku byl spjat s působením pražské umělecké moderny, prošel Divadlem Dada (1927–1928), Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha (1927–1929 a 1936–1938) či Déčkem Emila Františka Buriana (1934–1936), kde jako tvůrce nevšední pohybové koncepce experimentálních představení Žebrácká opera (1934) či Vojna (1935) vyzrál v jednu ze stěžejních postav českého moderního tance.
Krátce po okupaci Československa přijal nabídku působit jako vůbec první umělecký šéf nově ustaveného divadla Ethniki Lyriki Skini v Athénách (1939–1941). V březnu 1941 však narukoval jako dobrovolník do československé zahraniční armády a bojoval na Středním a Blízkém východě. Poté se podílel na kulturně-politických akcích československé armády v Africe a následně také ve Velké Británii, kde jej proslavily choreografie pro londýnskou Sadler´s Wells Opera. Po úspěchu Smetanovy Prodané nevěsty (1943) mu bylo nabídnuto místo v přidruženém The Sadler’s Wells Ballet, dnešní Royal Ballet School.
Jeho tvůrčím vrcholem bylo pětileté působení v čele baletu Národního divadla v Praze (1947–1951), v němž vytvořil koncepci moderního tanečního divadla založenou na specificky českém, duchovně i tvarově osobitém výrazu. Úspěchem byly jak Jarní symfonie Jana Václava Stamice a orchestrální cyklus Leoše Janáčka Lašské tance (1947) s prvky autentického českého a moravského folkloru, tak tanečně-divadelní exprese Viktorka (1950) na motivy prózy Boženy Němcové, zhudebněná Zbyňkem Vostřákem, která kladla důraz na psychologicky pravdivé prožitky jednotlivých protagonistů ve vypjatých okamžicích. Je třeba zmínit, že jako baletní mistr měl cit rozvíjet umělecký typ jednotlivých členů souboru, zejména Zory Šemberové, Miroslava Kůry a Luboše Ogouna.
Machov již před válkou patřil do skupiny levicově orientovaných umělců, ale i on se nedlouho po únoru 1948 ocitl pod tlakem ideologické kritiky v čele s vlivným ministrem Zdeňkem Nejedlým. V roce 1950 byl, pravděpodobně kvůli homosexualitě a dost možná i pro partnerský vztah s perzekvovaným Theo Florinem, vyloučen z KSČ. V červnu následujícího roku spáchal sebevraždu.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.
