Sázavský klášter

Sázavský klášter založil kolem roku 1032 poustevník svatý Prokop s podporou českých knížat Oldřicha a Břetislava I. Měl sloužit především jako místo, kde bude uchovávána tradice cyrilometodějské slovanské vzdělanosti, a byl proto jediným klášterem v Čechách, v němž se jako liturgický jazyk užívala staroslověnština. Zároveň představoval důležité centrum staroslověnského písemnictví, vznikl zde například jeden z nejstarších rukopisů českého původu, Pražské zlomky hlaholské. Sázavští benediktini také udržovali rozsáhlé kulturní styky se slovanskými kláštery v Uhrách a Kyjevské Rusi, kam se jejich prostřednictvím rozšířily legendy o svatém Václavu a svaté Ludmile. V roce 1096 kníže Břetislav II. mnichy slovanské liturgie vyhnal a nahradil je břevnovskými benediktiny sloužícími liturgii latinsky. Významné postavení v českém státě si klášter udržel až do husitských válek, kdy jej husité zpustošili. Následující dlouhé období úpadku se podařilo překonat až ve druhé polovině 17. století. V roce 1785 byl klášter v rámci reforem císaře Josefa II. zrušen. Kostel se stal farním a klášterní budovy byly přestavěny na zámek. Dnes se zde nachází muzejní expozice „Staroslověnská Sázava.“

Z původních klášterních staveb z 11. století se dochovaly pouze základy kostela sv. Kříže v severní zahradě. Ve 14. století benediktini zahájili ambiciózní gotickou přestavbu celého areálu, z níž se dochovala část kapitulní síně, zdobená freskami s výjevy ze života Panny Marie. Jednou z nich je i unikátní vyobrazení tzv. Madony sázavské, která je zde zachycena, jak napomíná malého Ježíše. Nově postaven měl být také klášterní kostel, ze kterého byl do začátku husitských válek dokončen pouze chór (dnes barokně přestavěný) a stěny jižní boční lodi s věží. Právě toto monumentální torzo vytváří charakteristickou siluetu celého areálu. Klášterní budovy byly v letech 1747–1753 nahrazeny barokními novostavbami. Z tohoto období je cenná především fresková výzdoba křížové chodby (ambitu) a kapitulní síně, kde jsou vyobrazeny dějiny kláštera a život svatého Prokopa. Vnější fasády jsou výsledkem novorenesanční přestavby kláštera na zámeckou rezidenci, která proběhla do roku 1870.

Reichertová, Květa aj. Sázava, památník staroslověnské kultury v Čechách. 1. vyd. Praha: Odeon, 1988. 450 s. Památky; Sv. 38.
Royt, Jan, Sommer, Petr a Stecker, Martin. Sázavský klášter. Vyd. 1. V Praze: Národní památkový ústav, územní památková správa v Praze ve spolupráci s územním odborným pracovištěm středních Čech v Praze, 2013. 99 s. ISBN 978-80-86516-57-8.
Kuthan, Jiří. Benediktinské kláštery střední Evropy a jejich architektura. Vyd. 1. Praha: Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy v Praze, 2014. 360 s. Opera Facultatis theologiae catholicae Universitatis Carolinae Pragensis. Historia et historia artium; vol. 18. ISBN 978-80-7422-334-1.