Škoda – Laurin & Klement 110

Škoda – Laurin & Klement 110 je československý osobní automobil vyráběný v Mladé Boleslavi mezi lety 1925–1929. Dle dohody o fúzi Škodových závodů a společnosti Laurin & Klement v roce 1925 měly mít všechny vozy vyvinuté před fúzí dvojité označení – Škoda a Laurin & Klement. Typ 110 se tak stal jednou z posledních „laurinek“ a jednou z prvních „škodovek“.

Nejstarší automobilka na českém území Laurin & Klement několik desetiletí úspěšně vyráběla osobní a nákladní auta, a to až do poloviny 20. let minulého století, kdy se ocitla ve finančních problémech a potřebovala nový kapitál. Tyto problémy skončily fúzí s koncernem Škoda sídlícím v Plzni, který se stal dominantním vlastníkem mladoboleslavské automobilky. V té době začala výroba velice úspěšného modelu Škoda – Laurin & Klement 110. Na začátku výroby byl vůz osazen motorem o objemu 1 791 cm³ a výkonu 25 koní, s maximální rychlostí 80 km/h. Od roku 1926 byl používán motor z nákladních vozů Škoda 115 a 125 o objemu 1 944 cm³ a výkonu 30 koní a maximální rychlosti 85 km/h. Startování bylo elektrické a výkon motoru se přenášel na kola čtyřrychlostní převodovkou s pohonem zadních kol. Brzdit pomáhaly brzdy, které působily na všechna čtyři kola. Čtyřmetrová „stodesítka“ byla dodávána jako čtyřsedadlový nebo šestisedadlový phaeton, roadster, sedan, kombinovaná limuzína či čtyřsedadlová Weymannova limuzína a kupé. Za celou dobu výroby vyjelo z továrny celkem 2 985 kusů, tedy čtyřikrát více než u souběžně vyráběného typu Škoda 120.

Upoutávka

KRÁL, Zdeněk. Století českého automobilu. 1. vyd. Praha: BB/art, 2010. 221 s. ISBN 978-80-7381-806-7.
ŠUMAN-HREBLAY, Marián. Dvě století českých automobilů. 1. vydání. V Brně: CPress, 2015. 160 stran. ISBN 978-80-264-0716-4.