Svatá Hora u Příbrami

Svatá Hora u Příbrami se stala poutním místem již ve středověku, věhlas však získala až po bitvě na Bílé hoře, kdy se úcta k Panně Marii stala jedním ze symbolů znovunastolené katolické víry a ze strany panovníka i církve jí byla věnována mimořádná pozornost. Již v roce 1634 navštívil Svatou Horu císař Ferdinand II. a na jejím zvelebování se záhy začali podílet také přední čeští šlechtici a města. V roce 1647 převzali nad místem patronát jezuité, kteří se rozhodli celý areál kompletně přestavět, aby odpovídal svému stále stoupajícímu významu. Kolem původního středověkého kostelíku vznikl podle plánů italského architekta Carla Luraga mezi lety 1650–1673 rozsáhlý poutní komplex, který v sobě zhmotňoval ideály nové barokní zbožnosti, zaměřené na okázalou prezentaci a veřejný prožitek křesťanské víry. Různé stavební úpravy zde pokračovaly i v 18. a 19. století, nikdy však zásadně nenarušily původní architektonickou koncepci.

Areál Svaté Hory tvoří centrální chrám na vyvýšené terase uprostřed obdélníkového nádvoří, obklopeného ze všech stran klenutými, arkádami otevřenými chodbami (ambity). Strohé vnější stěny a věžovité nárožní kaple vytvářejí dojem „mariánské pevnosti“, jejíž věčné světlo, umístěné v chrámové zvonici, mělo jako „maják víry“ ovládat široké okolí. Tento koncept se stal posléze vzorem pro řadu dalších poutních míst, která v období baroka na území Čech vznikla. Úcta k Panně Marii se úzce prolíná všemi částmi svatohorského komplexu. Kaple jsou zasvěceny jednotlivým událostem mariánského cyklu, který následně vrcholí v samotné bazilice, zasvěcené Nanebevzetí Panny Marie. Drobný jednolodní kostel je ze všech stran obklopen kaplemi a na východní stranu se otevírá u českých kostelů ojedinělou lodžií s vyvýšeným triumfálním obloukem. Interiéry kostela i kaplí v ambitech jsou pokryty bohatou štukovou výzdobou a množstvím maleb, které však pocházejí z velké části až z 19. století. Významným uměleckým dílem je mohutná Pražská brána s portálem od Kiliána Ignáce Dientzenhofera, který je rovněž autorem neobvykle řešeného krytého schodiště spojujícího areál s Příbramí.

 

 

Kotalík, Jiří T. Architektura barokní. Vyd. 1. Praha: Správa Pražského hradu, 2001. 255 s. ISBN 80-86161-34-X.
Macek, Petr, Biegel, Richard a Bachtík, Jakub. Barokní architektura v Čechách. Vydání první. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 767 stran. ISBN 978-80-246-2736-6.