Vítězslav Hálek

^*5. 4. 1835 Dolínek – ^†8. 10. 1874 Praha

Vítězslav Hálek (vlastním jménem Vincenc Hálek) prožil dětství v obcích na Mělnicku. V Praze navštěvoval německou školu ve Spálené ulici a od roku 1847 Akademické gymnázium. První básně, převážně vlasteneckého zaměření, zveřejňoval ve studentských časopisech. Roku 1855 nastoupil na Filozofickou fakultu, po třech letech ale studia zanechal a začal působit jako soukromý učitel. Vzal si jednu ze svých studentek, dceru bohatého advokáta Dorotu Horáčkovou, čímž si zajistil hmotné zázemí pro tvůrčí činnost. Podílel se na přípravě almanachu Máj (1858). Od počátku 60. let působil jako profesionální novinář v Národních listech. Vedl divadelní a literární rubriku, psal fejetony, pomocí nichž se pokoušel vytřibovat literární vkus čtenářů, a kritizoval tehdejší vzdělání za přeceňování exaktních věd na úkor humanitních předmětů. Stál u zrodu většiny významných periodik své doby.

Knižní prvotinou Vítězslava Hálka se stala lyricko-epická báseň byronovského typu Alfréd (1858), která se však nedočkala většího uznání. Úspěšná byla až sbírka Večerní písně (1859). Díky ní začal být vnímán jako ideál národního pěvce. Vrchol jeho lyriky představuje cyklus V přírodě, jenž byl v letech 1872–1874 postupně rozšiřován. Umění dramatické zkratky zúročil Hálek v baladách. Část z nich zařadil do posmrtně vydané úspěšné sbírky Pohádky z naší vesnice (1874), v níž sice vycházel z pověstí a pohádek, ale zobrazoval především tragičnost české vesnice a její chudobu. V próze 70. let pokračoval v líčení kontrastu bohatého a chudého života. Ve svých městských povídkách kritizoval citovou prázdnotu a sobectví. Tento typ sociální prózy sám označoval jako „křídové kresby“, pro něž byla charakteristická psychologická hloubka zobrazení postavy a zachycení nálady (Poldík rumař, „Študent“ Kvoch). Po krátkých povídkách následovaly delší prózy sociálně programního zaměření – Na statku a v chaloupce, Na vejminku. V divadelní a literární kritice zastával principy realistického programu. Hálkovo dílo výrazně ovlivnilo jeho současníky, bylo hojně překládáno a zhudebňováno (např. Antonínem Dvořákem), v 70. letech 19. století se ale naopak dočkalo ostré kritiky.

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.