Bitva na Moravském poli

Bitva na Moravském poli byla vyvrcholením mocenského zápasu mezi Přemyslem Otakarem II. a Rudolfem Habsburským o rozhodující postavení ve střední Evropě. Přemysl získal během 50. a 60. let velkou část zemí dnešního Rakouska, zahrnující Rakouské vévodství, Štýrsko, Korutany a Kraňsko. Jeho ambice však postupně narazily na odpor říšských knížat, která v roce 1273 zvolila novým římským králem relativně neznámého Rudolfa Habsburského. Rudolf následně v roce 1276 za podpory svých spojenců donutil Přemysla vzdát se všech získaných zemí s výjimkou Čech a Moravy. Oba panovníci sice uzavřeli mír, když však římský král začal proti Přemyslovi podporovat vzbouřené šlechtice, rozhodl se český král vyřešit konflikt vojensky a na jaře roku 1278 vpadl do Rakouska. Přemysla ve válce podpořila především slezská knížata, zatímco Rudolfovo vojsko posílil početný kontingent uherského krále Bély IV. a zajistil mu tak v nastávající bitvě početní převahu.

Obě armády se střetly na rovině zvané Moravské pole mezi obcemi Dürnkrut a Jedenspeigen v dnešním Rakousku. Zatímco český král, věrný tradičním zásadám středověkého rytířství, vsadil vše na tradiční čelní střet dvou jízdních armád, zkušenější Rudolf neváhal využít válečné lsti. Za blízké návrší ukryl nevelký oddíl, který v rozhodující chvíli vpadl do boku českých vojsk a způsobil jejich rozvrat. Přemysl byl za dosud nevyjasněných okolností zajat a zabit uprostřed bitvy, mnoho dalších rytířů se pak utopilo, když se pokoušeli ustoupit přes rozbahněnou řeku Moravu. Vítězství umožnilo Habsburkům definitivně ovládnout rakouské země a zahájilo tak jejich pozvolný vzestup mezi nejmocnější evropské rody. Krátce po bitvě Rudolf Habsburský obsadil Moravu, zatímco Čechy spravoval ve jménu nezletilého Václava II. braniborský vévoda Ota V. Dlouhý. Hlubokou krizi českého státu, provázenou hladomorem a politickou anarchií, se podařilo překonat roku 1283, kdy se Václav ujal vlády.

Bitva zanechala široký ohlas nejen pro svůj historický dosah, ale také kvůli tragickému završení života Přemysla Otakara II., který byl ještě o deset let dříve nejmocnějším panovníkem střední Evropy. Pád českého krále představoval pro středověké literáty téměř ideální naplnění příběhu o vratkosti osudu, který dokáže srazit i ty nejmocnější vladaře. Kromě kronik a letopisů se bitva v následujících letech dočkala uměleckého zpracování v četných básních, pověstech a dalších literárních dílech.

 

KOFRÁNKOVÁ, Václava. 26.8.1278 - Moravské pole: poslední boj Zlatého krále. Vyd. 1. Praha: Havran, 2006. 153 s. Dny, které tvořily české dějiny; sv. 15. ISBN 80-86515-71-0.
ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II.: král na rozhraní věků. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 752 s. Česká historie; sv. 25. ISBN 978-80-7422-118-7.