Nástup Přemysla Otakara I. na český trůn v roce 1197 znamenal pro české země počátek dalekosáhlé hospodářské a společenské transformace. Staré raně středověké knížectví se během přibližně sta let přeměnilo ve vyspělé dědičné království feudálního typu, s rozvinutou ekonomikou, feudálně rozvrstvenou společností a bohatou dvorskou i duchovní kulturou.
Třinácté století završilo proces formování moderní české šlechty, která se již neopírala o panovníkem přidělované punkce, nýbrž o dědičnou držbu vlastní půdy. Vznik této pozemkové aristokracie šel ruku v ruce se zánikem dosavadního správního systému, tzv. hradské soustavy, neboť přechodem půdy do soukromých rukou přicházela raně středověká hradská centra o hlavní zdroje svých příjmů. Jejich správní funkci přebírali nové, nyní již kamenné hrady, zatímco úlohu hospodářských center zaujala nově zakládaná středověká města, uzavřená uvnitř pevných hradeb, s písemně garantovanými právy a zcela novou třídou měšťanů, orientující se na řemeslo a obchod. Důležitým impulzem pro rozvoj ekonomiky se stala také těžba stříbra v režii českých králů, jejímž symbolem se stala v roce 1300 nová standardizovaná měna, pražský groš.
Výrazné proměny se nevyhnuly ani venkovu. V rámci tzv. velké kolonizace přicházeli do českých zemí kolonisté z říše, Vlámska a Flander, kteří s sebou přinesli pokročilé techniky obdělávání půdy a právních vztahů mezi poddaným a vrchností. Rolníci díky těmto novinkám dokázali vytvářet přebytky, které již mohli nabízet na místních trzích, což vedlo k zintenzivnění hospodářského života země. Usazení velkého množství cizích kolonistů na venkově i ve městech zároveň položilo základ pro vznik německé menšiny v Čechách a na Moravě.
Bouřlivý hospodářský a demografický rozvoj se stal základem pro výrazný mocenský vzestup českého státu. Čeští králové nyní sami hráli aktivní úlohu v politice Svaté říše římské a sami usilovali o územní expanzi do okolních zemí. Úsilí Přemysla Otakara II. o vytvoření mocné středoevropské říše skončilo tragickou porážkou v bitvě na Moravském poli, český stát však následnou krizi dokázal rychle překonat a Přemyslův syn Václav II. dokázal promyšlenou politikou získat kromě české i polskou korunu. Veškeré ambice mocného rodu však ukončila úkladná vražda krále Václava III. v roce 1306, které znamenala vymření Přemyslovců po meči. Převratné změny, kterými za vlády přemyslovských králů země prošla, však vytvořily stabilní základ pro jejich další rozvoj v době lucemburské.
Bohatství a prestiž umožňovaly přemyslovských králům udržovat kontakty s předními evropskými rody, ať už pomocí sňatkové politiky či četných diplomatických misí. I do českého prostředí tak postupně pronikla sofistikovaná dvorská kultura šířená učenci, potulnými pěvci (minnesangery). V architektuře během 2. poloviny 13. století nastoupila na místo dosud převládajícího románského slohu gotika.
Slavná bitva, v níž byl 26. 8. 1278 poražen a zabit český král Přemysl Otakar II. Tragicky tak skončil jeho pokus vybudovat ve střední Evropě mocnou říši.
Proces osidlování a výstavby dosud neobydlených částí Čech a Moravy od 12. do 13. století, který znamenal zásadní kvantitativní a kvalitativní proměnu místního osídlení. Zároveň položil základy dnešní soustavy českých vesnic a měst.
Náboženské války vedené ve středověku pod patronátem katolické církve proti příslušníkům jiných náboženství a heretikům. Mnohých z nich se zúčastnili bojovníci z českých zemí, v 15. století musely ale naopak tažením křižáckých vojsk čelit samotné Čechy.
Římskokatolický církevní řád, jediný rytířský církevní řád založený Čechách a také jediný mužský církevní řád založený ženou. Jeho hlavním posláním je duchovní činnost na farách a působení ve špitálech.
Český kníže v letech 1192–1193 a 1197–1198, český král v letech 1198–1230. Jeden z nejúspěšnějších českých panovníků středověku. Získal pro Čechy dědičný královský titul a zahájil proces proměny země v moderní vrcholně středověký stát.
Český král v letech 1253–1278. Pro svoji moc a bohatství byl znám jako „král železný a zlatý“ a v dnešní době je vedle Karla IV. jedním z nejznámějších panovníků českých středověkých dějin.
Nejstarší česká knížecí (od roku 1198 královská) dynastie, jejíž členové vládli od 9. století do roku 1306. Přemyslovci sehráli klíčovou roli při vzniku a budování českého státu, zároveň byli jedinou dynastií domácího původu na českém trůně.
Stříbro bylo ve středověku a na počátku novověku jedním hlavních symbolů českých zemí a proslavilo je jako „stříbrnou velmoc“ po celé Evropě.
Český král v letech 1230–1253. Položil základy územní expanze Přemyslovců do rakouských zemí. Jeho vláda znamenala pro české země počátek kulturního rozkvětu, symbolizovaného příchodem gotické architektury a vyspělé dvorské kultury.
Český král v letech 1283–1305 a polský král v letech 1300–1305. Kultivovaný, kulturně založený panovník, který dokázal přivést zemi k poslednímu mocenskému a hospodářskému rozmachu za vlády Přemyslovců.
Český a polský král v letech 1305–1306, uherský král v letech 1301–1305. Jeho předčasnou smrtí vymřel rod Přemyslovců po meči.
Český šlechtic z rodu Vítkovců. Charismatický a talentovaný politik, který je jednou z nejznámějších a nejkontroverznějších českých osobností 2. poloviny 13. století a oblíbeným hrdinou umělecké literatury.
Šlechtična, která se zasloužila o rozšiřování dominikánského řádu v českých zemích. Byla prohlášena českou světicí a patronkou rodin, kongregace sester dominikánek, liberecké diecéze a Libereckého kraje.
2016-2020 ABCzech.cz - © Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Materiály dostupné na této platformě lze bez výslovného souhlasu užívat výhradně pro vlastní a nekomerční účely s řádným uvedením zdroje. Jakékoli jiné použití je povoleno pouze se souhlasem autorů.
Tato webová aplikace Sonic.cgi splňuje požadavky pro GDPR. Aktuální informace naleznete zde.