Přemysl Otakar II.

^*asi 1233 – ^†26. 8. 1278 Suché Kruty, Rakouské vévodství (dnešní Rakousko)

Přemysl Otakar II. byl synem Václava I. a Kunhuty Štaufské. V roce 1248 se postavil do čela povstání části české šlechty proti Václavovi I., i přes porážku se však později s otcem usmířil. V roce 1251 byl zvolen rakouským vévodou, když slíbil, že se ožení s téměř o třicet let starší Markétou Babenberskou, dědičkou rakouských zemí a Štýrska. Během tohoto manželství zplodil řadu levobočků, včetně zakladatele vedlejší větve Přemyslovců Mikuláše Opavského. O tzv. babenberské dědictví následně svedl úspěšný boj s uherským králem Bélou IV., když nejprve ovládl rakouské země, a po vítězství nad Uhry v bitvě u Kressenbrunu (1260) také Štýrsko. V letech 1254–1255 a 1267–1268 vedl křížové výpravy proti pohanským Prusům, při této příležitosti založil v roce 1255 na břehu Baltského moře město Královec (Königsberg, dnes Kaliningrad).

Přemyslova expanze dosáhla vrcholu v roce 1269, kdy získal Korutany, Kraňsko a tzv. Vindickou marku. V této době patřil k nejmocnějším evropským panovníkům a území pod jeho vládou sahalo od Čech až k Jaderskému moři. Sebevědomí, expanzivní politika a autoritativní vystupování vůči šlechtě mu však také přinesly řadu nepřátel. Zlom nastal v roce 1273, kdy byl římským králem zvolen Rudolf Habsburský, který záhy zpochybnil české nároky na rakouské země a v roce 1276 uvrhl Přemysla do říšské klatby. Rudolfův nátlak spolu s povstáním rakouské (a části české) šlechty pak nakonec donutil Přemysla vzdát se všech zemí s výjimkou Čech a Moravy. Střet mezi oběma panovníky vyvrcholil v roce 1278 bitvou na Moravském poli, v níž byl český král poražen a zabit.

Kromě ambiciózní zahraniční politiky realizoval Přemysl Otakar II. také řadu významných hospodářských, správních a soudních reforem, s nimiž se pojila i snaha o náležitou reprezentaci jeho moci. Symbolem panovníkovy prestiže se kromě velkolepého dvora staly početné královské kláštery a hrady, které dodnes náleží k nejlepším ukázkám raně gotické architektury ve střední Evropě. Stejně tak byl Přemysl zakladatelem mnoha královských měst, která se stávala ekonomickou i vojenskou oporou jeho moci. V této době se také vůbec poprvé objevují v erbu českého krále současné znaky Čech a Moravy: dvouocasý lev a šachovaná orlice.

Přemysl Otakar II. byl patrně prvním českým panovníkem, jehož věhlas pronikl až daleko za hranice českých zemí. Už královy současníky udivoval jeho mocenský vzestup, vzorová rytířskost, sláva, mecenášství, ale i tragická smrt uprostřed bitvy. Kromě dobových kronik a četných písní dvorských básníků (minnesängerů) se objevuje také v Dantově Božské komedii, později pak jeho osudy zpracovali např. Lope de Vega či Franz Grillparzer. Jako jeden z mála přemyslovských panovníků se též dostal do širšího povědomí západních historiků. V posledních desetiletích je navíc doceňován i Přemyslův vliv na formování dnešního Rakouska, neboť byl vůbec prvním panovníkem, kterému se podařilo spojit většinu dnešních rakouských zemí pod jednu vládu.

BARTLETT, Robert et al. Přemyslovci: budování českého státu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
RANDÁK, Jan a kol. Osobnosti českých dějin. Vyd. 1. Praha: Knižní klub, 2013. 432 s. ISBN 978-80-242-4196-8.
RYANTOVÁ, Marie, ed., VOREL, Petr, ed. a ANTONÍN, Robert. Čeští králové. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2008. 583 s., [8] s. barev. obr. příl. Historická paměť. Velká řada; sv. 16. ISBN 978-80-7185-940-6.
ŽEMLIČKA, Josef. Přemysl Otakar II.: král na rozhraní věků. Vyd. 1. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2011. 752 s. Česká historie; sv. 25. ISBN 978-80-7422-118-7.