Přemyslovci

Nejstarší dějiny Přemyslovců zůstávají i v dnešní době neznámé. Podle rodové pověsti byl zakladatelem rodu mytický Přemysl Oráč, kterého měla povolat od pluhu k vládě kněžna Libuše, neboť čeští muži odmítali, aby jim vládla žena. Po Přemyslovi měla následovat řada mytických panovníků, vedoucí až k prvnímu historicky doloženému knížeti Bořivoji, poprvé připomínanému roku 872. V této době Přemyslovci vládli jednomu z mnoha drobných knížectví, která se v 9. století nacházela na území Čech. Centrem jejich moci byla hradiště Levý Hradec a Budeč v centrální části země. Bořivoj přijal v roce 883 křest, jeho nástupci si posléze v první polovině 10. století podmanili ostatní, dosud pohanská knížata a stali se jedinými vládci v Čechách. Do konce první čtvrtiny 12. století ovládli také Moravu a zformovali tak jádro dnešního českého státu. S výjimkou římského krále byli jedinými panovníky v rámci Svaté říše římské, kteří užívali královský titul. Nejprve jej pro svoji osobu získala knížata Vratislav II. a Vladislav II., od roku 1198 pak dědičně Přemysl Otakar I. (definitivně mu titul potvrdila až Zlatá bula sicilská v roce 1212). Vrcholu moci dosáhli Přemyslovci ve 13. století, kdy úspěšně zreformovali český stát v moderní vrcholně středověkou monarchii a stali se ve střední Evropě dominantní silou. Krátce vládli také v rakouských zemích (1251–1276), Polsku (1300–1306) a v Uhrách (1301–1304). K vymření dynastie v mužské linii došlo 4. srpna 1306, kdy byl v Olomouci zavražděn král Václav III. Vedlejší linie rodu vládla postupně v opavském a ratibořském knížectví až do roku 1526.

Přemyslovci byli nejdéle vládnoucím rodem na českém trůně. Od konsolidace jejich moci v 10. století až do roku 1306 bylo jejich postavení v čele státu nezpochybnitelné a nepřipadalo v úvahu, aby na český trůn usedl někdo jiný než člen přemyslovského rodu. I po jeho vymření měli další středověcí králové vládu pouze propůjčenu od svatého knížete Václava, Přemyslovce a patrona země. Ten byl zároveň považován za věčného panovníka českých zemí a jeho jméno nese česká královská koruna. Dalšími z přemyslovských světců jsou sv. Ludmila a sv. Anežka Česká. Přemyslovské princezny se stávaly manželkami polských, uherských a okolních německých panovníků, dcera Přemysla Otakar I. Markéta usedla na dánský trůn jako královna Dagmar.

BARTLETT, Robert et al. Přemyslovci: budování českého státu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.