Jakub Arbes

^*12. 6. 1840 Smíchov (dnešní Praha) – ^†8. 4. 1914 Smíchov (dnešní Praha)

Jakub Arbes studoval nižší reálku na Malé Straně, kde během školních let navázal přátelství s dalším budoucím spisovatelem Juliem Zeyerem. Z řad již zavedených autorů měl velký vliv na počáteční vývoj jeho osobnosti Jan Neruda. Arbes ukončil školu roku 1859, a poté se již věnoval literatuře a novinářské praxi. Ve stejném roce se po pádu Bachova absolutismu aktivně účastnil veřejného života. Roku 1868 nastoupil na místo odpovědného redaktora do Národních listů. V letech 1876–1879 působil jako dramaturg Prozatímního divadla. Výpověď z Národních listů mu způsobila velké existenční problémy, dále se živil jako žurnalista na volné noze. Roku 1884 Arbes jako první dešifroval Máchův deník a zpracoval jeho životopis. Byl též činný v Umělecké besedě a ve výboru Spolku českých žurnalistů. Po roce 1900 se v hostinci U Zlatého litru scházel s mladými spisovateli z budoucího okruhu Moderní revue. Na konci života trpěl slepotou a zemřel ve svém smíchovském bytě.

Arbesova prvotina lyrických básní vyšla roku 1860 v Humoristických listech pod pseudonymem Jakub Jan Merklínský. Své první prózy psal pod dojmem tehdy populárních hrůzostrašných románů Edgara Allana Poea nebo Ernsta Theodora Wilhelma Hoffmanna. Podobně jako jeho vrstevníci se také pokoušel o zachycení realistického obrazu života, a to v dílech Pražský domáčíček, Lamičky či Démantová garnitura. Pozornost upoutal proticírkevní brožurou Lež a pravda o sv. Janu Nepomuckém (1870).

Jeho prvním romanetem, které stavělo na kombinaci fantastična a reality, byl Ďábel na skřipci (1866). Samotný název nového žánru, obsahujícího románové a novelistické rysy, vymyslel až roku 1872 Jan Neruda pro jedno z nejznámějších Arbesových děl, jímž je Svatý Xaverius (1873). Základním rysem tohoto literárního žánru je domnělá záhada na začátku díla, která je posléze vysvětlena racionálním způsobem. Arbes do žánru často promítal zážitky z mládí a opakovaně tematizoval postavu učeného podivína. Dílem Newtonův mozek (1877) autor vyjadřuje svůj protest proti válkám a lidské krutosti. Romaneto Akrobati (1878) představuje přechod k románu, knihou Moderní upíři (1882) zase autor poukazuje na nebezpečný vliv industrializace. V 90. letech napsal Arbes řadu črt, povídek a poslední romaneto Vymírající hřbitov (1900). Jako novinář psal fejetony, věnoval se politickým tématům, divadlu a významným literárním osobnostem (Poe a jeho báseň Havran). Sepsal mimo jiné obhajobu tehdy ze společnosti vyloučeného Karla Sabiny a vydal sérii článků Po stopě plagiátu (Květy 1894–1896).

LEHÁR, Jan et al. Česká literatura od počátků k dnešku. 2., dopl. vyd. [i.e. 3. vyd.]. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. Česká historie; sv. 4. ISBN 978-80-7106-963-8.
OPELÍK, Jiří, ed. et al. Lexikon české literatury: osobnosti, díla, instituce. 1. vyd. Praha: Academia, 1985-2008. 7 sv. ISBN 80-200-0797-0.