Jindřich Zdík

^*asi 1083 – ^†25. 6. 1150 Olomouc

Jindřich Zdík vyrůstal v prostředí pražské kapituly, podle některých badatelů byl dokonce synem prvního českého kronikáře Kosmy. Dostalo se mu na svou dobu vynikajícího vzdělání (nejspíše na některé ze západoevropských škol), které prokazoval znalostí bible, patristické literatury a vytříbeným stylem své korespondence. Patřil ke stoupencům clunyjské a gregoriánské reformy katolické církve, jejichž vzorem se inspiroval při reorganizaci olomouckého biskupství. Jako první biskup důsledně vyžadoval po kněžích celibát a dbal i na jejich mravní bezúhonnost. Centralizoval a zlepšil organizaci své diecéze, navíc jí dokázal u českého a římského panovníka zajistit tzv. imunity, tj. vyjmutí církevní statků z pravomoci světské moci. Byl přesvědčeným příznivcem asketického života – během poutě do Jeruzaléma přijal řeholi svatého Augustina, nevyhýbal se však ani veřejnému životu. Kromě činnosti v rámci diecéze vykonal řadu diplomatických cest.

Jako biskup, vzdělanec a schopný politik si získal respekt mezi nejvlivnějšími osobnostmi tehdejší Evropy. Mezi jeho přátele se řadili papež Evžen III., římský král Konrád III. a osobně se poznal i s významným církevním reformátorem Bernardem z Clairvaux. Jako vážený politik vykonával četné diplomatické aktivity nejen pro českého knížete, ale i v rámci římskoněmecké říše. Na žádost Konráda III. se v letech 1146–1148 pokoušel zprostředkovat mír mezi znesvářenými polskými knížaty a v roce 1147 se účastnil neúspěšné křížové výpravy proti pohanským Prusům. V Čechách patřil ke stoupencům silné ústřední moci a po celý život obhajoval zájmy českých panovníků na Moravě, čímž se dostával do opakovaných sporů s moravskými údělnými knížaty. Z těch nakonec díky podpoře knížete Vladislava II. vyšel vítězně, přestože mezitím musel vytrpět zábory církevního majetku a strávit dva roky ve vyhnanství mimo svoji diecézi.

Významná byla také Zdíkova role při rozvoji kulturního života v českých zemích. Na olomouckém hradě nechal vystavět katedrálu svatého Václava a bohatě zdobený biskupský palác. V rámci olomoucké kapituly vzniklo s přispěním biskupa skriptorium, z něhož se dochovala řada bohatě zdobených iluminovaných rukopisů. S podporou Vladislava II. založil také v roce 1143 Strahovský klášter v Praze, který se do dnešních dnů řadí k nejvýznamnějším centrům řeholního života v Čechách.

 

 

BARTLETT, Robert et al. Přemyslovci: budování českého státu. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. 779 s. ISBN 978-80-7106-352-0.
ŽEMLIČKA, Josef. Čechy v době knížecí: (1034-1198). 2., opr. a dopl. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2007. 712 s. Česká historie; sv. 2. ISBN 978-80-7106-905-8.